Bůh a beruška

         Šel jsem sem, potom tam. Sednul jsem si vedle lavičky, spad na zem a sněd berušku. Chutnala hořkosladce, křupala tišozvučně. Překulil jsem se na záda. A zjevil se mi Bůh.

         Prej proč jsem takovej magor, zlobil se. Měl bílý vous, bílý vlas, bílý plášť , bílý sandály a bílý cigáro. Definitivně, tohle musel bejt Bůh.

         „Bože, proč tě zajímá, co jsem zač?“ ptal jsem se ho.

         „To já dělám,“ odpověděl. „Tvořím světy, jako je tenhle, a pak po nich chodím a kontroluju, jestli je všechno tak, jak chci.“

         „A je?“

         „Bylo by, kdybys nesežral tu berušku!“