Cesta
Cesta se zužuje
a vůle visí na oprátce.
Zbývá smát se.
Byla někdy volná, širší.
Černý kolotoč
Květy za oknem povadly
a zaprášený vinyl,
prská, praská, nadává.
Jsme tu sami.
Na přelomu
Nábřeží města, prázdné,
přes povadlé květy,
přes oblohu bez mraku,
přes vábivý vody proud.
Ve vlaku
U cesty kříž, k vzpomínce,
neznámého hrdiny,
co zatáčku bral po přímce.
Na zemi jehly, k paměti,
Nostalgie
NOSTALGIE
N jako Nevěř, že za nic nemůžeš
Její pohled uniká
oči zaryté do asfaltu
Odchod krabic
Krabice od bot
tlačí se do dveří.
(Kolikrát ještě. )
prázdné police
Staří známí
Úzkost ptá se: „Můžu dál. “
Jen pojď, do mého srdce.
Kde bylas včera.
Skoro jsem se o tě bál.
Dívka festivalová
Byla krásná. Možná že ne.
Byla chytrá. To jen stěží.
Jak ti je?
"Jak ti je. " Zeptal se přítel s ustaraným, snad ne hraným, výrazem ve tváři. Jak mi je, zamyslel jsem se. Jak popsat duševní stav býka v zápasu s toreadorem, když hrdé zvíře nemůže odolat červenému praporku ani na pokraji svých sil.
Vážně míněná báseň
Toto je vážně míněná báseň,
psaná bez legrace, bez emocí.
Bez smíchu často laciného,
bez úmyslů světských.
Krůčky smrti
Už vidíš smrt, jak drobnými krůčky,
tvému osudu jde stále blíž.
Utíkáš před ní. Dožene tě dříve,
když pak unavený během spíš.
Ona
Není sama, když je sama, tak není.
Jak jí někdo chce, tak přijde a zraňuje.
Nepřichází bez chtíče,
ale chtíč po ní je velký.
Chladný den
Chladný den
Venku bylo hezky, tak mínus dvacet pět
a tak ztuhlý a bílý, byl tam venku svět.
A tak ztuhle i já zobydlí vyšel ven,
Chtěl bych říci světu
Chtěl bych říci světu,
jenom jednu větu.
Že.
a to je vše.