Kolébka domova 3. díl Kam Nora zmizela?

Kam Nora zmizela?

    Ráno v deset hodin již čekala Dita na Noru před jejich panelákem. Zazvonila, ale Nora nikde. Kde ta holka zase je, jestli mě nechá čekat, jako minule, tak mě opravdu naštve. Dita čeká ještě asi 10 minut a pak se uráží a odchází. Na Noru prostě není spoleh. Dita jde procházkou městem a vytahuje mobil a píše Noře sms: KDE SAKRA JSI? BYLA JSEM U VÁS A TY NIKDE. Pošle sms a jde do obchodu koupit si nanuk, protože je opět hrozné vedro. Za chvíli ji přijde sms od Nory: UTEKLA JSEM, PSALA JSEM TI, ŽE DOMA NEBUDU. Dita to považuje za dobrý vtip, ví, že si Nora dělá z vážných věcí legraci, a tak tomu příliš nevěří a už jí nepíše, ať si dělá, co chce, když je taková. Dita není z těch, co by za někým chodily první.

    Celý den se jen tak prochází, jde k babičce, kde opět dostane něco dobrého a pak domů. Nora ji dnes nějak nezajímá a věnuje se především sobě a svým myšlenkám. Dokonce se jde podívat na kluky ze třídy, jak hrají fotbal a chvíli s ostatními holkami fandí.

    Večer přijde domů a čeká na ni obrovské překvapení. Hned u dveří ji máma chytne za tričko a táhne do kuchyně, tam ji posadí na židli a začne na ní křičet: „Kde si jako byla, byla tady policie. Kde je Nora? Kde se schovala?“ Dita jen nevěřícně kroutí hlavou: „Já to nevím, byla jsem celý den sama, čekala jsem na ní ráno a ona nikde. Nebudu za ní dolejzat, když se mnou nechce být.“ Matka začne Ditu vyslýchat. Kdy s ní mluvila naposled, jestli se něco nestalo. Dita odpovídá, ale o sms, které jí včera i dnes přišly, pomlčí. Ani neví, proč neřekne pravdu, že Nora utekla z domu, proč nechává její rodiče v nejistotě, smutku a beznaději. Přemýšlí o všem, je to jako v nějakém filmu, co se asi bude dít dál? Půjde také na policii a budou ji vyslýchat? Asi jo a třeba jí posadí na křeslo s detektorem lži a poznají, že lže.

    Dita ten večer zkouší Noře volat, psát sms a nic, přemýšlí, kam mohla jít, zda měla peníze na to, aby odešla, aby někam odcestovala. Vždyť ona šetřit neuměla, všechny peníze utratila za sladkosti a brambůrky a tyčinky a zmrzlinu. Je na Noru naštvaná, že se jí prostě neozve, když je to její nejlepší kamarádka, vždy si všechno říkají. A co když měla Nora ještě jiné trápení, co když jí doma bili, ubližovali jí? To asi ne, její rodiče nejsou tak špatní. Jen tak pátrala v myšlenkách dlouhé dvě hodiny, konečně pak usnula.

    Ráno asi kolem sedmé hodiny vzbudil členy rodiny zvonek. Ditě bylo jasné, že zvoní Nořini rodiče a tak se nevzrušovala z postele vylézt a čekala pod dekou, co se bude dít. Maminka všechny pozvala dál a uvařila paní Jaroškové kávu. Dita slyšela, jak paní Jarošková vzlyká, jak nemůže ani promluvit, cítila na dálku, jak se třese a jak je unavená a vyčerpaná. Má říct všem pravdu o sms, které jí přišly? Vyřeší tím něco, stejně tam není napsáno, kde Nora je. Dita vstala a šla pozdravit paní Jaroškovou, ta na ní hned skočila a začala ji vyslýchat stejně jako její rodiče včera. Dita nic nevěděla, řekla, kdy spolu byli naposledy, a odešla.

    Celý den se pak toulala po městě a myslela na místa, kam Nora chodí, kde by mohla být, kam by mohla jet. Babičky a dědečky už nemá, má jen jednu tetu a ta bydlí ve městě hned za humny. A večer opět ulehla s těžkou hlavou plnou myšlenek. Ráno v pět hodin jí přišla dlouhá sms od Nory: RÁNO V OSM HODIN TI JEDE BUS. POJEDEŠ NA MÍSTO, KAM JSME CHODILY NA HOUBY. PŮJDEŠ KE STARÉ ROZBOŘENÉ TOVÁRNĚ S BÝVALOU NÁDRŽÍ VODY A TAM NA TEBE POČKÁM. VEZMI SI SVAČINU A PITÍ A MNĚ TAKY NĚCO VEZMI, MÁM HLAD. TAKY VEZMI BATERKU, SIRKY A NOŽÍK A VŠE, CO BY SIS VZALA DO DŽUNGLE.