Zahořklá

okamžiky, kdy se všichni chtějí proměnit
jen ve vzpomínku.
staří přátelé se odtáhnou
noví jsou podrazáci sající krev dokud
nepadneš do bahna otevírající konečně oči
a dívka, kterou miluješ, vychladne, mlčky ti mávne na pozdrav
a rozplyne se v davu.

takové okamžiky, kdy jsou čtyři stěny stísněného pokoje
tvým jediným věrným přítelem
a zároveň nejhorším mučidlem a vězením
zbytků tvojí duše
kterou jsi sám rozerval na kousky a důvěřivě rozdal
a teď jsi prázdný
a dutý

ležíš v bahně vlastního jsoucna a chladné
objetí samoty je to
jediné, co ti dává pocítit že ještě žiješ -
nemáš chuť pojmenovávat anonymní existence
vířící kolem, natahující ruce, napínající koutky úst do širokých
falešných úsměvů.

nemáš chuť ani dokončit další ze špatných
básní, co jsi zrovna psal...