Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePELEGRIN 19,20
15. 05. 2013
15
6
506
Autor
baaba
Z předešlých kapitol:
Pelegrin se s panem Rosničkou vydává na cestu k solnému dolu. Žabák tvrdí, že sprchne i když je obloha bez mráčku...
**19**
**20**
V podvečer se zatáhlo a pořád horký vzduch ztěžkl v očekávání deště.
„Vidím žabáčku, že by ses tím předpovídáním bez problémů uživil.“
„No, to bych se podivil. Žáby se živí hmyzem, tedy pokud je mi známo.
„Vidím žabáčku, že by ses tím předpovídáním bez problémů uživil.“
„No, to bych se podivil. Žáby se živí hmyzem, tedy pokud je mi známo.
A tucet much mi do tlamičky nenaskáče samo,“ zakroutil hlavou pan Rosnička.
„A kde je psáno, a my to dnes nevíme, že za pár let…
„A kde je psáno, a my to dnes nevíme, že za pár let…
Prostě, může to být jiné,“ oponoval Pelegrin. „Třeba to dobře ponese.“
„Myslíš, že předpověď počasí bude jednou profese?“ zamyslel se žabák.
„Myslíš, že předpověď počasí bude jednou profese?“ zamyslel se žabák.
„Mno, mám pocit, že povolání by to bylo chudé. Každého přeci zajímá jak je, a ne jak bude.“
„Časem se to ukáže,“ udělal tečku Pelegrin a s nadějí se zadíval na oblohu.
„Časem se to ukáže,“ udělal tečku Pelegrin a s nadějí se zadíval na oblohu.
S nadějí, neboť pro vodníky je déšť něco jako pro lidi slunce.
V takovém počasí se vodník natáhne někde na břehu a užívá si deštivé pohody.
Lenoší a nabírá z vody sílu. Pleť se barví krásně do zelena, no prostě paráda.
Všichni vodníci milují deštivost.
Úplně nejraději mají, když se mraky protrhnou a pro záplavu kapek není vidět skoro na krok.
V takovém počasí se vodník natáhne někde na břehu a užívá si deštivé pohody.
Lenoší a nabírá z vody sílu. Pleť se barví krásně do zelena, no prostě paráda.
Všichni vodníci milují deštivost.
Úplně nejraději mají, když se mraky protrhnou a pro záplavu kapek není vidět skoro na krok.
To jsou vyložené lázně.
Pelegrin se svého deště dočkal.
Uložili se s Rosničkou na velkém plochém kameni a nastavovali mu kůži.
Uložili se s Rosničkou na velkém plochém kameni a nastavovali mu kůži.
Žabák po chvilce tvrdě usnul. Ono není divu.
S paní Rosničkovou toho do ranního odchodu moc nenaspali.
Takže, když přišel vítr, všiml si ho jen vodník.
Takže, když přišel vítr, všiml si ho jen vodník.
Zezačátku si užíval, jak vítr žene kapky větší rychlostí.
Nastavoval čelo, i fráček rozepnul, aby si nechal promasírovat hruď, ale najednou mu došlo,
že vítr nabírá pořád na síle. Masáž deštěm už tak příjemná nebyla
a Pelegrin šťouchl do pana Rosničky ve snaze ho vzbudit.
Jenomže žabák byl ve snu u svých potomků a odejít se mu od nich jednoduše nechtělo.
Poryv větru spáče nadzvedl a to už Pelegrinovi bylo jasné, že je třeba jednat.
Jenomže žabák byl ve snu u svých potomků a odejít se mu od nich jednoduše nechtělo.
Poryv větru spáče nadzvedl a to už Pelegrinovi bylo jasné, že je třeba jednat.
Zvedl žabáka a strčil si ho do kapsy.
Odrazil se od kamene a skočil, aby se ukryl pod hladinou, jenže…
V ten okamžik Pelegrina zachytil mohutný vzdušný vír a vynesl ho k nebi.
Odrazil se od kamene a skočil, aby se ukryl pod hladinou, jenže…
V ten okamžik Pelegrina zachytil mohutný vzdušný vír a vynesl ho k nebi.
Letní bouře občas bývají mohutné. Tahle patřila k těm nejmohutnějším.
Nesla s sebou vítr, kterému se dalo směle říkat vichr.
Vichr se v jednom údolí stočil do klubíčka a začal rotovat velikou rychlostí v kruhu.
Bral stromům listy i větve, čepýřil trávu, trhal kvítí, prostě… Choval se úplně jako chuligán.
Vichr se v jednom údolí stočil do klubíčka a začal rotovat velikou rychlostí v kruhu.
Bral stromům listy i větve, čepýřil trávu, trhal kvítí, prostě… Choval se úplně jako chuligán.
Tak trochu ze šprýmu sebral ve vzduchu Pelegrina (i s panem Rosničkou)
a hned tak ho nemínil pustit.
Vodník zprvu nechápal, co se to děje. Myslel, že dopadne do vody, ale ouha.
Z ničehož nic se točil ve všemožných směrech. Chtěl se něčeho chytit, nebo o něco opřít,
leč nebylo o co. Narazil si klobouk hlouběji do čela, aby neulétl a poplácal se po kapsách,
jestli náhodou z toho leknutí nevytratil krystal, lahvičku a hlavně žabáka.
Tím poplácáním pana Rosničku vzbudil.
Žabák vykoukl ven z kapsy, aby se podíval, co je to venku za strašný hukot a hřmot.
Z toho, co jeho vykulené oči viděly, se mu zatočila hlava.
„Pelegrine!“ Snažil se překřičet rambajz. „Pelegrine, haló! Co nás to potkalo?!“
Vodník zaslechl jen zvuk volání, tak sáhl do kapsy a přiložil si žabáka k uchu.
„Pelegrine!“ Snažil se překřičet rambajz. „Pelegrine, haló! Co nás to potkalo?!“
Vodník zaslechl jen zvuk volání, tak sáhl do kapsy a přiložil si žabáka k uchu.
Ten zopakoval, co na něj před tím volal.
„Přišla rychlá bouře s větrem. S tím darebou… a vzala nás s sebou.“ Zahulákal k žabáčkovi Pelegrin.
„Přišla rychlá bouře s větrem. S tím darebou… a vzala nás s sebou.“ Zahulákal k žabáčkovi Pelegrin.
„Takže letíme se vzduchem jako spolucestující. Už ne oboj, ale trojživelníci.“
„Letíme?!“ Vlastně se ani neptal vyděšený žabák a pak hulákavě dodal:
„Kam letíme? Musíme rázem na zem, nebo zbloudíme…!“
Pelegrin souhlasně pokýval a pak pokrčil rameny.
„Letíme?!“ Vlastně se ani neptal vyděšený žabák a pak hulákavě dodal:
„Kam letíme? Musíme rázem na zem, nebo zbloudíme…!“
Pelegrin souhlasně pokýval a pak pokrčil rameny.
„Musíme, ale jak? Vítr je darebák, nevzdá se jen tak.“
„Chtělo by to chytit se nějakého vysokého stromu, u sta hromů!“
„Chtělo by to chytit se nějakého vysokého stromu, u sta hromů!“
Opět z plných plic překřikoval hluk pan Rosnička.
„Diskuse v tomhle rámuse? To nám moc nejde, obře. Ale rozuměl jsem dobře. Neboj. Chytnu se!“
„Diskuse v tomhle rámuse? To nám moc nejde, obře. Ale rozuměl jsem dobře. Neboj. Chytnu se!“
Jenže se nebylo chytit čeho. Letěli pořád moc vysoko a pořád hodně rychle.
Už se úplně setmělo. Po čase začala bouře i její souputník vítr slábnout.
Najednou vodník zahlédl ve tmě jakýsi obrys ještě černější než okolí.
Upozornil pana Rosničku, ať se schová v kapse co nejhlouběji a připraví se na všechno.
Natáhl obě ruce a…
6 názorů
Prostě Katka
15. 05. 2013Moc pěkná pohádka. Líbí se mi ty rýmované přímé řeči. Dobrý nápad, dodává to ještě více pohádkovosti. *
jako knížka pro děti - úplně jividím před sebou, ještě poutavé obrázky a je to paráda.... jen nevím ´, jestli by usnuly s otazníky na konci příběhů... ale možná by se o to víc těšily na pokračování... ***
Jarmila Moosová Kuřitková
14. 05. 2013...a??? ***
Evženie Brambůrková
14. 05. 2013a ani nedutám, jen jsem moc zvědavá*