Výpověď neznámého blázna

Nad hlavou mříž, má ptačí voliéra
jak pramínky vlasů ve studni křičí co a jak..

Prosí mě, přikazuje, nedobrovolně šeptá
ovládá mně víc než ocelové trny semaforů..

Brání mi vzhlédnout k nebi, vědomě se nadechnout,
tvoří stíny v odstnínech viny s vůní nátlaku..

Nikdo mi nevěří,že v zrcadle mě vidí
avšak při dotyku se vzdálí jak chladné kroky lidí..

Rychlostí slizu slíznu metlou skleněnou tříšť
otisky prstů jsem zlostí rozdrtil..

Doufám, že jednou ji odhodím jak štafetový kolík
a budu stejný jako vy..