Lůžková

a každé ráno rohlík s medem

a do termosky dolít čas

zas neúprosně stejný je den

zas neodchází nikdo z nás

nazpaměť znám už všechny story

i když to pořád trochu bolí

vydám se toulkám napospas

skrz dlouhou alej bílých dveří

skrz promenádu povzdechů

utíkám aspoň na pár vteřin

z propoceného pelechu

až ke stěně co zůstat nutí

mysl však překoná ji s chutí -

vylétne vzhůru nad střechu

teď zase chvíli bez bolesti

teď do krajin se vypraví

tam kde se lidí drží štěstí

tam není nikdo churavý

snad v příštím týdnu na přelomu

už dostanem se všichni domů

pak připijem si na zdraví