Nic na Kensington High Street

NIC NA KENSINGTON HIGH STREET

Po chodníku se ulamuje proud chodců
praskají v páteřích a středních uchách
a jak klátí rukama a nohama, opotřebovávají se jim
klouby ale největší jejich kloubou je barevná hlava
vržou jim na nich řetězy a kruhy pod i před očima a pod
ušima čepicí v nose a na jazyku co ve střevech a
potkali se dva a vibrují si rukama a pak si žbluňknou
ústy a vyprašiví plíseň ze zubů a pak se rozkřupou
pryč a práskají dlouhýma tkaničkama o asfalt nebo se
jim loupe kůže z tašek nebo vydechují do kalhot a
někteří nechávají oči na výkladních skříních a krásných
ženách a uklízečky zpustle nadávají a krásné ženy jsou
od krve a pod kůží už nemají vůbec nic a kostlivci u
kostela si domýšlejí bujné lopatky pánve a klíční kosti
a slintají a kolemjdoucím je z nich šedesát let a
zatloukají do země šedivé vlasy a ukazovákem vymnuté
řasy a mravenci o ně zakopávají a zpustle nadávají
protože jim došel benzín do housenek a oni musí
pěšky do práce a malé děti se povrchem těla vypařují
při každém kroku a třesou vzduch zevnitř krku a
támhleten muž čeká na svůj mozek který mu ukradla
cihla ze střechy až k sobě přijde a poklepe si
na rameno a pak společně půjdou a pak posedí
odnést na podrážkách kusy betonu do autobusu
a na záchod a žaludky otravují večeři a zpustle
nadávají a chodci z povolání se pořád
ulamují na krásných ženách jako by se
nic nestalo a mají pravdu protože nic není tak
pravda jako to že se chodci různě ulamují a že se
nic nestalo