Beze jména

1986......

Potkali jsme se v prostředí úplně parazitním,
byla nesmírně krásná, což pochopil však jsem hned,
přízní poctěn byl opilý kamarád,
já v těch chvílích, vzal bych si jed….

Kamarád v brzku odešel a já,
nikolivěk s onou děvou sám,
jsem bojoval,
proti pěti, proti všem,
chráníce její pochybný pel,
pro něho, pro její sen…..

Po trapných scénách, nezbylo než jít,
s pocitem něhy šel jsem se bít,
já ji chtěl zachránit,
pro lásku, pro dívčí, pro jeho den,
odváděje jí do veršů léta, dýchání, do dlaní….

S pocitem viny přijal jsem tu krásu,
šílenou a jasnozřivou v paprsku měsíce,
z polštáře dýchal na mne modrý den,
ač sláb, opilý nejenom z vína směsice…..

Nechtěl jsem znát ani její archaické jméno,
chování měla venovanky,
místo duše promáčklé síto,
ústa však pařížanky,
pro všechno, bylo mi jí líto…………..

Když s sukní vykasanou, líbala mne na skráně,
jako divoká šelma z velkých hor,
já cítil něhu, oheň i vzdor,
viděl jsem zástupy opilých kněží,
popelem zasypávajících moje dlaně……

Učila mne slyšet život travních pažitů,
rozfoukávat ohně v pralese,
snídat rosu s jejích úkrytů,
být věrný vlahé, čisté kráse,
v tuto chvíli………..

S jistotou brala si můj dech,
s vlasy složenými na mé hrudi,
kolena vražená do nitra plic,
chlad z jejích očí, příjemně studí…….

Za chladného rána,
nezbyl nakonec čas ani na cigaretu,
v rozcuchané hlavě najít cíl,
natáhla tílko a džíny,
odešla s pocitem viny……

S duší lásce otevřenou, dala mi štěstí,
nestoudná a prostopášná,
dala mi zapomenout, co jsem vlastně chtěl,
příteli byla přeci lhostejná,
co chtěl bys více…..

Co na tom, že vzniká problém znova,
má ráda mne opět v této chvíli,
kupodivu méně opilý,
zabývám se pátou verzí této básně,
seč bez úrovně, cítím se na román,
a je mi krásně,
procházejíce kolem jejího života pouze,
i kdyby zbytek mého,
přes velkou cenu, půjdu s ní mimo,
docela rád…………………

---