68. SUPERKOULE - tercína - dílo č. 5

Vlak do dětství

V tom snu se splnilo mi přání,
o vlaku, o cestě tam nebo zpět,
kam přesně, to vážně nepovím ani.

Zdá se mi, že jsou to tisíce let,
už slyším v dáli houkat svůj vlak,
jestli je ten pravý, to poznám hned.

Kolem se rozhlížím a je to tak,
že nikdo víc se mnou tu nečeká,
musí se zkrátka věřit na zázrak.

I přesto, že cesta je daleká,
na konec dojedu za čas krátký,
jak může zdát se život člověka.

Ten vlak jede tam a nikdy zpátky,
má totiž jen jeden stálý směr,
přejede po mostě do pohádky.

Jen v té krajině mých dětských her
koupím si jak kdysi špalek sladký
a všechno bude zas nádherně fér.