Výlet do pekel

 

 

       Výlet do pekel

 

 

 

,,Vstávej už je šest!“. ,,Už jdu“- Odpověděl Jack vstal z postele a hledal ponožky. Když už je konečně našel pod stolem matka vletěla do pokoje: ,,Vstávej Zmetku nebo ten debilní výlet nestihneš.“ Už jdu ty stará krávo pomyslel jsi :

,,Že já sem tě radši nehodila do řeky, táhni se oblíct a udělej si snídani“. Jack otevřel dveře svého malého pokoje, sešel po vrzajících dřevěnejch schodech. Byla na nich jeho zaschlá krev. To přišla jeho ožralá matka a zmlátila ho do krve. To dělala často. Proto většinu času trávil spíš na ulici a kouřil trávu. Oblíkl si červené tričko s potiskem supermana jeany hodil na sebe bundu a šel rychle na zastávku. Odkud měl jet na ten debilní výlet. Na ten debilní výlet. Debilní výlet

 

 

Jenom co přišel, začal na něj učitelka řvát

,,Kde seš, čekáme tady už patnáct minut!.“

Podíval se kolem, jak se mu spolužáci smáli. Na nasranýho řidiče kterej na něj z pod vousů nenávistně koukal. ,,Padej do autobusu už tak přijedeme později.”

Celou cestu seděl vepředu vedle učitelky. Vzadu se všichni bavili smáli, povídali vtipy a dělali si z něho srandu. Jak je nesnášel. Zavřel oči a představoval jsi. Že bere kudlu a všechny je bezmilosti zabíjí. Tak rád by zjizvil těm děvkám vzadu jejich krásný obličeje. (Nechtějí s ním chodit, protože je hnusnej. Nezajímá je jaký je uvnitř jsou to děvky).

,,Už jsme tu.“

oznámila radostně učitelka. Jackovi se ulevilo, konečna ta nekonečná jízda skončí. Zpátky už to nevydržím. Před hotelem je výtal ředitel. Malá postava se ztrácela ve veliké kombinéze. Hotel nebyl něák výjmečný. Zdi bili nedávno natřené na modro. Byl vysoký pět pater. Za ním se tyčili majestátní hory, všude kolem bylo bílo. Nic než bílo. A studený vítr hnal sněhové duny proti autobusu. :

„Je tu zima,“- prohlásil Jack.

,,Nestěžuj si furt.“ řekla učitelka. Děti vemte si batohy a odneste je do kumbálu, paní uklízečka vás tam zavede. Jack měl ze všech nejmenší batoh. Uvnitř leželi 3 trička 8 ponožek 5 trenýrek mikina bunda a teplé kalhoty.

,,Teď vás rozdělíme do pokojů Mik, Terenc a Jorge budou spolu v pokoji 218. Jack, Bob a Kent budou v pokoji 219“:

,,Paní učitelko opravdu nemůžu být sám“?

Bob vysoký mohutný kluk v černé bundě s rozcuchánýma zrzavíma vlasama mu vlepil pohlavek.

,,Neodmlouvej skrčku“: ,,Díky“ řekla učitelka a zasmála se.

,,Takže si vezměte prostěradla a běžte se ubytovat , za hodinu se sejdeme v jídelně“.

Bob a Kent šli vepředu po schodech, Jack šel několik kroků za nima, bál se jich, od první třídy ho šikanovali. Učitelka to ví. Ta stará pizda to udělala schválně. Schválně ho dala s něma na pokoj protože ho nesnáší, nesnáší jeho matku :

,,Dělej lemple“

zavolal na něj Bob.

,,a vem mi batoh“.

,,Ano.“

,,Ano co?“

,, Ano pane. “

,,No proto“ řekl Bob a hodil po něm svůj napěchovaný batoh. Jack málem spadl ze schodu. Na poslední chvíli se zachytil zábradlí. Kent pokračoval v konverzaci jako by se nic nedělo. Ono se opravdu nic nedělo, tohle bylo pro něho na dením pořádku. Přišli do pokoje. Byl dlouhý a úzký. Na podlaze byl červený koberec. Zdi byli kdysi bíle, dnes však jsou spíše šedé. Na konci byl balkon po stranách čtyři dvoupatrové postele. Bob s Kentem si zabrali dvě postele u okna oba spali vedle sebe na horních palandách :

,,Ty budeš spát tam“

řekl Bob Jackovi a ukázal na postel u dvěří. Ta rozvrzaná postel ho děsí. (Kdo ví kolik lidí na ní kdy spalo. Kolik z nich bylo nemocných. Kolik z nich umřelo). Začínal si převlíkat peřiny:

,,Co to děláš? “

,,Převlíkám si postel. “

,, Nejdřív jí převlečeš nám.“

,, Ano pane. “

 

 

Seděl v jídelně, vzadu ve předu seděli jenom borci. Přišla učitelka vedle ní uklízečka a ředitel hotelu. Sedli si a učitelka začala z pod kníru povídat :

,,Takže, jídelníček bude pořád v jídelně. Nádoba s čajem je u výdeje jídel. Můžete si brát kdy, chcete. Nedělejte tady hluk, v hotelu jsme sice sami, ale to neznamená, že tady můžete řvát jak na lesy! Dospělí jsou tady tří já, pan ředitel a paní uklízečka. Ke všem se budete chovat stejně jako ke mně“…

Furt mlela Jack jí už ani neposlouchal. Byl v tranzu. Tohle se mu posledních pár měsíců stávalo čím dál častěji. (Nikdo ale netušil co v tom tranzu vidí. Nikdo se to nesmí dozvědět. Že všechny vraždí pohledem. To že vidí jak učitelce vybuchuje hlava a on tancuje v jejích zbitcích). Začíná z toho šílet :

,,Takže běžte se oblíct, za patnáct minut se sejdeme před hotelem. A vemte si teplí oblečení venku je -5 C a sněží“.

 

 

Jack se oblíkl co nejrychleji. Nechtěl se převlíkat před Bobem a Kentem. Jakmile se převlíkl utílkal dolů. Po těch dlouhých nekonečných schodech. Po těch schodech posetých zbitky mozků. Sešel dolů, otevřel těžké kovové dvěře. Mráz ho praštil do obličeje. Uši mu okamžitě začali omrzat. Byl tu první. Seděla tam jenom učitelka. Na sobě měla černou kombinézu a modrou šálu. Sedl si potichu naproti ní a díval se do země :

,,Tak jak se ti líbí pokoj Jacku“?

,,Je hezký paní učitelko“.

,,To sem ráda“.

Vítr fučel víc a víc Jackovi začali zaléhat uši. ( učitelce se to mele tá má čepici. Jemu jí matka nenabalila )

,,Jestli tam něco rozbijete tak za to zaplatíte.“

,,Nebojte.“

Bylo ticho, ticho které přerušoval jenom ustavičný horský vítr, studený vítr, ten pitomej vítr. učitelka se upřeně dívala na Jacka. Všiml si, jak jí rostou rohy. Jak jí její masožravé zuby rostou víc a víc. Sápe se po něm, chce z něho vysát duši. Konečně přišli i ostatní a přerušili to strašidelné ticho :

,,Tak jdeme“.

 

 

Výlet byl dlouhý a nudný. Všude hory sníh a zima. Žádná stopa po civilizaci. ( nechtěl bych se tady ztratit ). Nikdo za celí výlet nepromluvil. Všichni koukali do země a čekali, až to peklo budou mít za sebou. Konečně z poza bílé mlhy se začali rýsovat modré zdi hotelu. Ty zdi vykouzlili úsměvy na omrzlých tvářích :

,,Jak mile příjdeme, máte osobní volno. V deset budete v posteli, osobně si to zkontroluji. Jasný“?

,,Ano“.

Jedno hlasně vykřikla třída a rozběhla se do tepla. Během osobního volna si všichni užívali prázdného hotelu. Většinou se rozběhli do herny, která ležela v suterénu. Ale Jack ne. Nehybně seděl ve svém pokoji. Než přišel Bob s Kentem. V devět večer se otevřeli dveře. Vešli do nich vysmáti a trochu opilí.

,,Ale, ale kdopak to tady sedí. Není to Jack? Debil Jack ?“

Jack dál nehybně seděl na matraci a koukal do stěny s podivným výrazem. Nebyl to strach ani radost. Byl to nelidský výraz. Bob si sedl vedle něj :

,,Na co čumíš, blbe“? Jack dál nehybně seděl.

,,Ptám se, na co čumíš ? Umíš odpovědět ty hnoji“?

Jack pomalu otočil hlavou. ,,Ne“. Odpověděl, a dál koukal do zdi.

,,Á tady si někdo vyskakuje ne“?

,,Nech ho řekl Kent“. ,,Drž hubu a nepleť se do toho“. Vstal z postele a dlouze se podíval se na Jacka ? Ten mu pohled neopětoval. Což Boba rozčílilo ještě víc.

,,Co takhle pusu na dobrou noc?“ Polib mi nohy. Jack nehybně seděl, koukal do zašedlé zdi. Nevnímal nic kolem. Vrátil se, až ve chvíli kdy ho vzbudila Bobova pěst. Spadl na postel. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Uvědomil jsi co se to stalo. Pak se rozbrečel. Bob se hlasitě rozesmál. Muselo to vzbudit celý hotel.

,,Víš co ty blbe? Co kdyby ses šel schladit“? Jack dál brečel. Snažil se, ale nešlo to zastavit :

„Hej vole pojď, my sním pomoct“. Zařval Bob na Kenta. Kent se podíval na Jacka. Svěsil oči, olízl si rty a šel k Bobovi.

,,Čapni ho za nohy, já ho chytnu za ruce“.

Kent nic nenamítal. ( Jack poznal, že se Boba bojí. Bojí se ho všichni. Aby taky ne už v páté třídě šikanoval deváťáky, měří 170cm. Jeho otec sedí za vraždu a tak žije s mámou feťačkou. Kluk kterej mu to řekl se už nikdy nenašel. Leží někde na dně jezera. A čeká na Jacka.) Bob s Kentem už táhnou Jacka na balkon. Posadí ho do sněhu, než se stihne rozkoukat je Bob uvnitř. A rozesmáty se váli v teplé posteli. Je mu malá a přečuhujou mu nohy přes okraj. Kent se naposledy ohlédne za plačícím Jackem. Nakonec zavře dveře a lehne si do postele.

 

 

Je tam asi patnáct minut. Omrzají mu konečky prstů. Kouká na obrysy kopců tyčících se ve tmě. Slyší, jak v komíně houká meluzína. Jak mu ofukuje znecitlivělou tvář. Začíná sněžit. Co může být horšího. Najednou se otevřou dveře od balkonu. Objeví se v nich Kentova tvář :

,,Pojď dovnitř, Bob už spí“.

Jack se beze slova zvedne a jde dovnitř. Kent potichu se zavřenýma očima křečovitě zabouchne dveře. Jack si sedne na postel a zase kouká do zdi. Do té šedé zdi. ( Je jako televize jeho mysli odráží se v ní jeho nejtemnější myšlenky. O některých ani nevěděl. Vidí, jak mučí Boba. Jak ho nutí kopat si hrob. A někdo se tomu směje. Kdo? Kdo se směje? )

,,Dobrou a nic si z něho nedělej je to kokot”

řekl Kent lehl jsi a hned usnul. Jack Celou noc oka nezamhouřil. Bob se vzbudil půl hodiny před budíčkem :

,,Á vidím, že tě Kent pustil“.

,,Jo“.

odpověděl nenuceně Jack, vzal si kartáček a rychle odešel vyčistit jsi zuby. Bob se pousmál a zbudil Kenta. Jack nevěděl proč a bylo mu to jedno. Čistil si zuby a koukal do zrcadla :

,,Kdo to tam je? To přece nejsem já. Vypadám jinak. Nemám takový vlasy. Co po mě chceš?“

,,Ty víš co chci. Zbav se těch hajzlů jednou provždy, zabij je.“

,,Proč bych to dělal“? Zeptal se Jack.

,,To se mě ptáš?“

Zeptal se zrcadlo. Popadl kartáček, oklepal se a vyšel na chodbu. To bylo divný, pomyslel jsi. Jestli to takhle půjde dál příjdu o rozum. Na chodbě stála seřazená skoro celá třída. Všichni se mu smáli a ukazovali na něj.

,,Co vám Je“? Zeptal se vystrašeně Jack. Z řady vystoupil Bob. Smál se nejvíc.Utřel si slzi a řekl :

,,když si spal, vytřel jsem si prdel tvým kartáčkem“.

Dostal záchvat smíchu spadl na zem. Třída ho následovala. Jackovi se navalilo. Utíkal zpátky na záchod. Začal zvracet do umyvadla. Kousky oběda se zachytávali do sítka.

,,Furt je nechceš zabít?”

,,Zase ty?“ Zase to pitomý zrcadlo.

,,Možná jo možná to udělám“...

,,Tak dělej Už jenom šest dní. Máme na to jenom šest dní“. Vážně? Vážně to uděláš“? -

,,možná“. Odvětil Jack a pokračoval ve zvracení. Za dveřmi se stale ozíval smích. Ten odpornej smích. Od té chvíle nikdy nepřestal, slyšel ho pořád a pořád.

 

 

Další den byl stejnej jako předtím. Ale pro Jacka byl nečím jiný. Nebo byl snad Jack jiný? I to je možné. Další den plný šikany a ponižování. Na oběd byli špagety s protlakem a mletým masem. Chutnalo to jako sračka. Jack Seděl sám. Poklidně jedl, když k němu přišel Tom. Malí tichý kluk kterého si za celou dobu výletu ani nevšiml. Vyselo na něm hnědé tričko :

,,Můžu si sem sednout“? Zeptal se Tom.

,,Ne tady sedím já, odpal skrčku“. Řekl Jack a pokračoval poklidně v jídle :

,,No dobře jenom sem se zeptal“

. ,,A KDO TI KURVA DOVOLIL, SE ZEPTAT“? Vykřikl Jack. Celá jídelna zmkla a nevěřícně civěla na Jacka. Takhle ho neznají.

,,Na co čumíte kreténi“. V celé jídelně bylo hromové ticho. Jack vztekle mrskl svůj talíř se špagetami proti zdi. Rozprsky se a talíř se rozletěl na kusy. Kečup mu cákl do obličeje. Připomínalo mu to mozek. Kusi talíře vypadali jako kusi lebky. Krev byla všude, mozek stýkal po zdi. Už se válel po špinavé zemi. Všude kolem krev. Na všech je krev.

,,Proč mi to děláš“?

Zařval Jack a rozběhl se do pokoje. Všichni nevěřícně koukali. ( možná jim došlo, že to  monstrum stvořili oni, možná… ). Po pár sekundách ticha se učitelka rozběhla za Jackem. Dostihla ho na chodbě :

,,Co si myslíš, že děláš ty fracku?“

,,Nechte mě bejt vy sadistická mrcho.“

Dostal facku druhou si dal o zeď. Vytryskli mu slzi.

,,Nedovoluj si, nebo zavolám matce“.

Jack pomalu natohoval. ,,Ne prosím, máma by mě zabila.“

,,Tak padej do kumbálu, řekni uklízečce o hadr a rejžák a celou jídelnu vypucuj.“

,,Ano“

svěsil hlavu a zahanbeně odešel.

( kráva jedna stará ). Klel zatím co procházel uzkou chodbou. V malém kumbále na jejím konci se krčila tlustá stará uklízečka. Na krátkých vlasech měla modrý šátek :

,,Co chceš?“

Zeptala se nevrle. Jack věděl, že nesnáší svojí práci. A ze všeho nejvíc puberťáky jako je on. Takový, kteří dělají jenom bordel a chčijou vedle. Protože ona to musí uklízet.

,,Učitelka mě poslala pro hadr a rejžák. V jídelně sem omylem vyklopil oběd.“

,,Tak to si byl ty.“  Škodolibě se pousmáls.

,,No dej si záležet.”

Podala mu kýbl s černou špinavou vodou, ve které plaval hadr a starý kartáč kterému chyběla půlka štetin. Jack se na ní nenávistně podíval a zahanbeně odešel. Věšel do šedé jídelny. Byla dlouhá a na konci vysel obraz stařeny sedící na dřevěné židli. ( Co ta žena asi zažila? ) Ten obraz mu naháněl hrůzu zároveň ho však fascinoval. Nechápal, co dělá takoví obraz v hotelové jídelně, ( já to taky nechápu. Prostě tam je. ) Vytáhl špinavý hadr, opatrně ho vyždímal začal utírat zbytky mozku a skládat něčí lebku z podlahy. Bylo asi třicet minut po večerce. Práce byla skoro hotová, přiřítila se učitelka v jedné ruce bílí hrníček s čajem, nebo čím ve druhé knížku jak přežít menopauzu :

,,Už to máš?“ Zařvala na něj.

,,Skoro.“

Nenávistně odfrkl Jack.

,,Z té podlahy půjde žrát je ti to jasný“?

,,Ano“.

,,Už je pryč“? Zeptal se někdo.

,,Jo“ odpověděl Jack. A podíval se za sebe. Nevěřil vlastním očím. Na zemi, kterou před chvíli tak pracně vyleštil, leželi vyskládané a různě zdeformované těla. Byl tam každý učitelka,ředitel,Bob,uklízečka a zbytek třídy. Uhledně poskládaní do čtverce. Někdo je tam skládá. Někdo se sklání nad mrtvým tělem uklízečky.

,,Kdo to je Jacku ? Seš to ty ! To ty si je všechny zabil.“

Chvíli na sebe koukal. Nevěřil vlastním očím. Vypadal stejně, ale nebyl to on. To cítil. Pokračoval dál ve skládání mrtvol. Porcoval je, aby se vešli do vytvořeného čtverce. Jack na pokraji šílenství vyběhl z jídelny, utíkal chodbou. Už je skoro u pokoje.

,,Zase ty?“ Stál sám před sebou. Tváří tvář svému největšímu nepříteli.

,,Něco ti chci ukázat. Pojď.“

Jack následoval sám sebe. Nevěděl proč. Procházeli malou uličkou s červeným kobercem a fialovými zdmi.

,,Pojď, chci ti něco dát.“

Řekl a podal si páčidlo. Nevím kde sem ho našel, ale teď ho mám. A vede mě na klučičí záchody. ( Na ty špinaví záchody. Už zdálky slyší klení uklízečky. Tý starý babizny. Nejraději by jí vymlátil mozek z hlavy. ) ,,Tak můžeš tak pojď. Zavedu tě k ní, pomůžu ti“. Jack pomalu otevřel dvěře. Viděl uklízečku v přeplněné kabince. Vytírá záchod a mumlá si něco o tom, jací jsou ty děti parchanti. Jack po špičkách vešel. Procházel kolem zrcadla. Odvrátil zrak, nechtěl se na sebe dívat. Přistoupil k nic netušící uklízečce. Koukal se na sebe. Koukali se na něj všichni. Slyšel, jak mu říkají udělej to. Vem tu starou krávu po hlavě páčidlem. Udělej to Jacku mi to chceme, ty to chceš. Tak dělej. Jack se rozmáchl a vši silou praštil uklízečku do hlavy. Nevydala ani hlásku jen se svalila na zem jako hadrová panenka. Od hlavy jí odletěli kousky lebky i s vlasy. Jack dál a dál bušil do její hlavi. Mozek stříkal všude kolem. Její hlava byla k nepoznáni. Vypadala jako ty špagety válející se po špinavé zemi.

Někdo se směje kdo se to směje Jacku? Kdo se to směje? Seš to ty. Ty se směješ líbí se ti to zrůdo. Zrůdo Zrůdo. Přestal. Ty protivné hlasi utichli.

,,Co teď?“

,,Teď budeme muset zabít i ostatní.“

,,Nemůžu.“

,,Musíš, chceš jít do ústavu? Být až do smrti ve svěrací kazajce vystaven sadistickým dozorcům?“

,,Ne.“

,,Tak zabij učitelku a ředitele. Vrať se do postele a dělej jako by nic.“

,,NE to neudělám nech mě nech mě bejt.“

Jack se rozběhl pryč s brekem rozrazil dveře. Za dveřmi byli zas.

Mrtví.

Učitelka uklízečka a ředitel leželi. Jako by se nic nedělo. Někdo je skládá. Někdo doráží páčidlem skučící učitelku. Kdo? Jsi to ty Jacku? Jsi to ty !!! Utíkal bylo mu jedno kam prostě pryč. Doufal že je to jenom noční můra : ,,Není Jacku je to skutečné já jsem skutečný a ty taky. Učitelka je v pokoji číslo 19 Jacku 19. Běž tý svini vymlátit mozek z držky. Jen běž. Udělej to pro nás Jacku“.

,,Už jdu jenom mě nechte“

rozkřičel se Jack. Stál před dveřma, na kterých stálo zlatým písmem...19. Šahl po klice a pomalu jí začal otáčet. Pootevřel dveře. Chrapot učitelku ho praštil do uší a málem mu protrhl bubínky. Vešel dovnitř. Byla tma přesto podle zvuků co vydávala, věděl s jistou, kde spí. Svůj poslední spánek.

BUM BUM BUM.

Víc Jacku ještě dýchá. BUM BUM BUM.

Krev kape na podlahu a zatíká pod prohnutou postel.

,,Stačí Jacku. Ještě 50 Jacku. Ještě 50“.

 

 

Šel znovu tou červenou chodbou. Tentokrát to však není barva.

,,Tady, Jacku pokoj 50“.

Jack otevřel dveře. Kupodivu byli odemčené ( smrtelná chyba, která brzy spečetí ředitelův osud. ) Pokoj ředitele byl mnohem větší než ostatní, aby taky ne. Vzadu bylo velké okno přes tmu nebylo dál jak na dva metry nic vidět. Proti němu se ze tmi vrhali obrovské sněhové vločky. Všude na zdi byli vycpaná zvířata jeleni,kanci a lví hlava. A naproti němu medvěd.

Ten podviný medvěd byl jako živí. Připravoval se roztrhat Jacka na kousky. Odvrátil zrak na postel. Byla to velká vyřezávaná postel. Uprostřed se krčila postava ředitele. V pruhovaném pižamu :

,,Tak dělej“. Řekl medvěd.

,,Ty mluvíš“? Zeptal se Jack.

,,Ovšem že mluvím, ve tvé šílené mysli mluví všechno. Zabíj ho. Prosím uděl to, co udělal on mě. Pomsti mě. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy sem se šel napít do řeky a jeho horká kulka se mi zaryla do plic. Bolelo to Jacku, bolelo to. Teď to musí bolet jeho, rozumíš. Ať trpí za všechna ta mrtvá zvířata“.

Všechny hlavi vysící na zdech k němu promlouvali. A žadonili o pomstu. Co měl dělat. Roztřískal ředitelovi hlavu jako dětskou skládačku. Pokoj ožil, byl jako džungle všechna zvířata se radovala. Smáli se skoro jako lidi. Něco se Jackovi sápe po noze, je to slizké. Odskočil a podíval se co ho tak vyděsilo. Byla to zelená lijána. Byli všude kolem. Plazili se po zdech. Omotávali postel. Jack sledoval, jak pohlcují mrvolu ředitele. Jak si jí omotávají. Za chvíli je z něho jenom zelené klubko. Jack se vzpamatuje a rozeběhne se z pokoje pryč. Jedno chapadlo po něm ještě skočí v marné snaze ho chytit a strávit. Zabouchl za sebou honosné dveře. Ujistil se, že sou zavřené. Nechtěl, aby se z hotelu stala jungle. Pro případ tedy ještě zapřel dveře židlí.

 

 

Šel na záchod, umít si ruce od krve. Na měsíčím svitu byla dokonale černá. Podíval se do okna na velký měsíc. Vyděl v něm tvář, která ho volala :

,,Pojď za mnou Jacku, neboj se já tě neukousnu“.

Přistoupil k malému oknu. Pro jeho tělo akorát. Chvíli civěl na vražedný měsíc otevřel okno a bezmyšlenkovitě vyskočil ven. Citíl jak mu nohy odlétly. Jak se mu vahou jeho vlastního těla, roztrhali vnitřnosti. Najednou se probudil. Byl to jenom sen.

Ano určitě to byl jenom sen.

Ujišťoval se. A rozdýchával ten šok. Když v tom přišel do pokoje Bob:

,,Hej kreténe neviděl si někde učitelku nebo jinýho dospělího. Nikdo nás nevzbudil. Prohledali jsme celej hotel, nikde nikdo není“. Jackovi zamrazilo v zádech.

 

 

Vyskočil z postele ani se neoblíkl a jenom v trenkách a tílku utíkal na tu chodbu. Na tu chodbu kde viděl... .Je to za rohem. Se strachem že najde to, co očekává pomalu nakukuje a a nic. Chodba je prázdná. Zmatenej se vraci do pokoje. Zastaví ho Timmi kluk asi stejně vysoký jako on. Na sobě má černou mikinu a tvář plnou uhrů :

,,Pojd do jídelny, máme tam schůzku“.

,,Jakou schůzku“ zeptal se vyděšeně Jack.

,,Co budeme dělat dál“

odpověděl s úsměvem Timmi a odešel. Jack jako vždy přišel do jídelny pozdě.( Musel se ještě podívat do ředitelova pokoje. ) :

,,Tady je ten debil“ jednohlasně vykřikla třída, když se dochomítal do jídelny. Se sklopenýma očima posadil jako vždy do zádu. Bob si stoupl na stůl. Vypadal jako něáký politik.

,,Takže co budeme dělat. Venku je sněhová bouřka a nikde žádnej dospělej“.

,,Má tady někdo signál“? Zeptal se timmi.

,,Drž hubu teď mluvím já“ řekl Bob. ,,Má tady teda někdo signál“? Třída zavrtěla hlavou.

,,To se dalo čekat, takže Tom a Jorge se budou podívat, jestli půjde nastartovat jeep. Umím řídit můžu zajet do města“. ( Ovšem že umí řídit, však ukradl auto ) pomyslel si Jack.

,,Do doby než najdeme něákýho dospělího tady budu velet já“.

,,Proč ty“? Zeptal se Kent.

,,Protože sem tady nejstarší, bude mi 17 rozumíš“?

,,To protože dvakrát propadls“ ozvalo se z davu.

,,Kdo to řekl“? Bob mrštil židlí proti zdi. Ta se rozletěla na třísky.

,,Kterej zkurvysyn to řekl“? Zařval znovu.

,,Jack“

ozvala se Anet. ( Holka kterou Jack miluje. Jednou jí to taky řekl. Anet to všem vykecala, od té doby si z něho dělá jenom srandu.)

,,Jacku pojd na moment za mnou“. Řekl Bob a popadl Jacka za krkem. Ten vykřikl bolestí, ale nesnažil se bránit věděl že by to bylo ještě horší. Zavřel oči aby neviděl ponižující pohledy spolužáku. Bob ho odtáhl na záchody. Jak mile se zabouchli dvěře vlepil Jackovi pěstí. Krev z jeho nosu vystříkla na zeď a ozvalo se hlasité křupnutí. Jack se svalil na pochcanou zem. Byl v bezvědomí. Bob se zasmám plivl na něj, odešel.

 

Vzbudil se asi za hodinu. Nos ho stále ukrtně bolel. Zalepil jsi ho náplastí z Kentova batohu a šel hledat ostatní. Nikde nikdo nebyl. Jídelna byla prázdná. V herně taky nikdo nebyl. Když už se začínal oblíkat, aby je mohl jít hledat ven stál před ním Bob.V ruce svíral kuchyňský nůž :

,,Co chceš“? Zeptal se Jack.

,,Ty víš, co chci“. Řekl Bob a podal mu nůž. ,,Zabíj mě“.

,,Ne“. Odpověděl znechuceně Jack.

,,No tak ty to chceš, já to chci. Nedělej, že po tom v hloubi své mysli netoužíš. Dělej zaraž mi ten nůž do ledvin“.

,,NÉ“ zakřičel Jack a odhodil nůž. Bob se začal smát. Jack si na něm všiml něčeho jiného. Mění se. Začali se mu zůžovat zorničky. Na tváři mu vyrostl strašliví, nelidský úsměv. Ze zrzavích mastných vlasů něco rostlo. Co to je? Sou to rohy. Jack se rozkřičel, stál před ním sám satan. Smál se víc a víc. Ten smích ho přiváděl k šílenství.

,,Jak se ti to líbilo Jacku? Jak se ti líbil výlet“?

Ptal se stále dokola. ,,Já sem se bavil. Ale už zazvonil zvonec Jacku“.

Natáhl po něm svojí chlupatou rudou ruku. Jack se na poslední chvíli vysmýkl. Drápy mu ještě stihli podrápat krk. A z malé ranky začali téct hektolitry krve. Jack utíkal stísněnýma uličkama hotelem. Zdi se mu smáli. Ať zabočil kamkoliv skončil v jídelně. Na konci níž stál a smál se.

,,Líbil se ti výlet Jacku“?

Jack v zoufalství že se zachrání, vyběhl ven. Všude byl sníh nic než sníh. Vychřice ho málem odfoukla zpátky do hotelu. Zapřel se, našel v sobě špetku sil a vydal se směrem ke dřevěné polorozpadlé stodole.

,,Už jenom kousek Jacku“.

Šáhl po klice a vešel dovnitř, vítr za ním zabouchl dveře. Uvnitř stodoly byl jenom jeden stůl nad ním na zdi přibité nejrůznější nástroje. Srpy, kosy, pily, mačety pro psychopata ráj. Smrdělo to tam zapuchlinou. Jack věděl, že tady nemůže zůstat dlouho. Nebylo tady o moc větší teplo než venku. Popadl tedy zbraň, co mu byla nejsimpatičtější rezavý srp, vyšel ven. Chtěl najít jeep. Doufal že ho nastartuje a odjede do města. Zavolá pomoc. A vrátí se do teplé postele. ale sotva udělal pár kroků, narazil do velkého ledovce. Nikdy před tím si ho nevšiml :

,,Co je to uvnitř? Co to je Jacku?“

Uvnitř ledovce leželi na kost zmražená těla. Všech obyvatel hotelu. V ledu byl „asi nožem“ vyškrábanej nápis vrahu! To bylo na Jacka moc, spadl na kolena a začal se nelidsky smát. Nemohl ten smích zastavit…a vlastně ani nechtěl.

Najednou viděl svět jinýma očima.

Popadl srp a zarazil si ho do břicha. Ta strašlivá bolest ho osvobozovala. Bolelo to jako když si srpem rozpářete břicho. Před očima se mu objevila ta tvář. Ta strašlivá tvář s bradkou a rohy na něj cenila své masožravé zuby. Ta smějící se tvář :

,,Ale Jack se nám zbláznil. Jack se nám konečně zbláznil.“

Jack se smál se víc a víc. Srpem si páral břicho, zabořil ruku mezi své teplé a slizké vnitřnosti a začal je jednu po druhé vytahovat.

,,To bylo střevo Jacku. A teď ledvinky. Už si u srdce. Už seš tam“.

Zarazil si srp pod žebra, do srce naposledy se nadechl, podíval se na mesíc položil se do rudého sněhu. Jeho čerstvá krev ho na posledních pár chvil života zahřála.

,,Vítej v pekle Jacku. Vítej mezi námi vrahy. V nekonečných mukách“.

 

,,Vstávej už je šest“.

,,Už jdu“.

Odpověděl Jack, vstal z postele a hledal ponožky. Když už je konečně našel matka vletěla do pokoje :

,,Vstávej Zmetku, nebo ten debilní výlet nestihneš“.

Už jdu ty stará krávo, pomyslel jsi.

,,Že já sem tě radši nehodila do řeky, táhni se oblíct a udělej si snídani“.

Jack sešel po těch blbejch schodech. Oblíkl si červení tričko a jeany. Hodil na sebe bundu a šel rychle na zastávku. Odkud měl jet na ten debilní výlet. Na ten debilní výlet. Debilní výlet

 

 

 

 

 

 

 

---