Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNůž a lítost
08. 02. 2002
2
0
867
Autor
Joey
I když šero zahalilo vše,
co vidět bylo za bílého dne,
viděl jsem muže,
jenž nůž v ruce třímal.
Snad na lov vypravil se,
či zahalen v hábit černý
roztodivná stvoření
zabíti se hodlal.
Před očima vyvstaly mu
přeludy, které sám já uzřet nemohl.
Ještě v tu dobu
chápat jsem nedovedl.
Čepel nože stříbrná
kmitla se vzduchem skoro nepostřehnutelně.
A po ní
pouze krvavé šrámy zůstaly.
Snad zrozen jsem byl pro lítost.
Lítost k onomu muži,
muži,
jenž svíral v ruce nůž.
A v tu chvíli jsem pochopil
co dělá vraha vznešeným.
Jeho život je mu milejší
než cizí..
mě by zajímalo, proč by tě to zajímalo :o)
dnes se budu bát jít večer po schodoch :o))
Vidím ho skoro před sebou. Otáčí se a...
Jsem to já!
...asi v každém z nás...
*
no Harvey ! tu poslední sloku kdo mi vysvětlí ? mám-li naději na uzdravení.. jsem ale nakažená člověčinou. Pokud vím, tak zabíjí se, a to b e z b o l e s t n ě , jenom bytosti, co se množí rychleji, než jsou k užitku. Velký Mág ví proč, a není za tím vznešenost
to zabíjení zvířátek při přemnožení je kruté, ale jinak to nejde, aby mohli ostatní zvířátka žít v harmonii, o tom, že je to bezbolestné pochybuji, ale nesmíš mi to vyvracet ;--)
a pokud jsme u lidí, tam je i sebevražda vražda, nic vznešeného :--(