Nedělní

Nedělní

Ve snech už několik dní
v melancholii
nedělní
nedílnou součástí mých
čajových dýchánků
s rukama žilnatýma
sedíš přede mnou
a
hřeješ
dýcháš
mluvíš
spěcháš,,
chladneš,
chřadneš.
Jako by se svět zase
na chvíli roztočil
a pak
už si zase mnu
napuchlé oči,
scházím po schodech dolů
do
nedělního rána
a chce se mi žít zase
o
něco míň.
Jen spát a ten sen pomalu
dohrávat
dokud
nezmizíš úplně
a
já budu vědět,
že mě
držíš za ruku,
den co den,
protože teď

už
mě
můžeš
vést
dál
.
.
.