EN 477

Noční vlak Metropol se protahuje po kolejích jako potkan. Jede pomaleji než denní rychlíky. Protože je noc a v noci se spí a ve spánku nikdo nikam nespěchá. V dobré polovině soupravy je zhasnuto, protože v ní jsou jenom lůžkový vozy a v každým kupé tři postele jenom na jedné straně, protože na druhé je věšák a umyvadlo se zrcadlem a lampičkou a ne další tři postele jako v těch lůžkových, a taky klimatizace, a tak se v nich spí dvakrát tak dobře. Ležíš a koleje ti říkají, co máš dělat - jenom nádech a výdech...tak, jak poskakuješ po pražcích. Někteří ale nespí, dívají se do tmy a myslí na všechny vlaky v životě, který jim ujely a v nich všechny sny. Všechny vztahy, na který čekali. Všechny práce, který nějak nevyšly. A děti, který nikdy neměli a už mít ani nebudou. Někteří toho neklidu v sobě nosí tolik, že se jim sype z nohavic jako písek a zachrastím vždycky, když vlak nadskočí. Děje se toho tolik, že se vlastně neděje nic.