Návrat

když povrchové praskliny
se zacelily dávno
prozkoumat spodek hlubiny
a sáhnout si až na dno

unést svou tíhu, vlastní kříž
i vlastní srdce v dlani
jen v hloubce, kterou nezměříš
se zapomíná lhaní

a pravda celá syrová
až v očích, v uších bolí
jeden se sobě neschová
i když má na to školy

kým se teď zdám a kým chci být
a kdo je to tu se mnou
jen přiostřit, ne otupit
vykročit ze svých temnot

co všechno člověk vydrží
a jaká pekla skrývá
mít tak ustláno na růžích
a smět se k nebi dívat

jen volně žít a rozlomit
pastičky vlasní mysli
a tam kde rozum láme cit
umět být nezávislý

a cokoli svět nabízí
nechat jen volně projít
kdo neseje, ten nesklízí
a s věčností se spojí