Dušičková

Taková tma, hustá,

že hojí rány v cestě,

kterou by za dne

nebylo možné projít,

tělem člověka ...

Slečna tříbarevná kočičí

běhá ve tmě

bílá do černé zakřičí

sestro mlho veď  mě.

 

Vítr tluče zvonky listí

dřevěnou rukou kostelníka

třese vším i zimou příští

čtouc noty z mízy kapelníka.

 

Při zpovědi bývá mráz

jak cestou jíní září dřínky

za bloudění

potkáváš osamělý klas

s vírou jsi šel strništěm

kam jsi šel,

ze hřbitova od maminky ?

---