Deník chlupatého Franty

Máme psa. Jasně, nic neobvyklého.

Na našem sídlišti je možná víc čtyřnohých chlupáčů, než lidí. Malých, velkých, psů, fenek, něčeho mezitím… Je toho skutečně dost, co tam běhá, štěká, zuřivým záchvatem riskuje infarkt, čůrá, kadí a následně štve nepozorné chodce.

Máme psa. Jasně, nic neobvyklého.

Jenže zatímco všude kolem pobíhají Benové, Rickyové a Rambové, náš dostal jméno Franta. Často někdo kouká, jestli jsme se jako nezbláznili. A často má pravdu, nezbláznili. Je ale fér přiznat, že k tomu občas není daleko. Přestože náš Franta nosí stejné jméno jako papež, svatý rozhodně není.

Máme psa. Jasně, nic neobvyklého.

Ostatně nechť z jeho deníku posoudí každý sám.

Sobota, 8.30 hod: Ležím. Páníčci taky leží. Spí. Bodejť by ne, když mě včera drželi v hospodě do půlnoci. Nudil jsem se tam. Tak jsem překousl vodítko a loudil u vedlejšího stolu. Měli lososa. Dostal jsem po prdeli.

9.00 hod: A… Už vstává opičák. Doufám, že si nemyslí, že vstanu taky. To tak. A už mě nepustíš do ložnice, to víš, že jo. Dělám, že spím. Teče mi z nosu na podlahu.

9.05 hod: Prej ať se zvednu a jdu čurat. Neví, že už jsem byl v kuchyni.

9.10 hod: Už to ví. Křičí. Jde si vyměnit ponožky. Lezu pod postel.

9.20 hod: Jsme venku. Čůrám. Tlačím. Proč na mě u toho tak čumí?

9.40 hod: Jsme doma. Najedl jsem se. Ležím u dveří a lížu podlahu. Kde mám tu gumovou slepici?

13.30 hod: Jsme venku. Čichám, čichám… Zvedám hlavu: fajn fenka. Tak ne, ochuzený pes. Míjíme se. Vrčí. Ty mě taky…

13.50 hod: Nikde nikdo, pouští mě z vodítka. Jsem jak urvaný. Okusuju trávu, očurávám ji. Nebo naopak? Hle, starý bobek. Válím se po něm. Dostávám po prdeli. Stálo to za to. Konečně psí vůně, co mi není proti srsti.

14.20 hod: Horko, slunce praží, že by to položilo kdejakého yorskhira. Jdeme přes mostek nad nějakou močůvkou. Skáču. Vody málo, bláta moc. Nemůžu ven. Sedím tam. Štěkám.

14.30 hod: Tahají mě ven. Podařilo se. Jsem jak prase. Otřepu se. Jsou jak prase.

15.00 hod: Jsem doma ve vaně. Panička křičí, že dopoledne umyla celou koupelnu. No a? Já tam nechtěl. Já chtěl do ložnice. To je život pod psa.

16.00 hod: Je toho na mě dneska nějak moc. Spím.

19.00 hod: Jsme venku. Teda na zahrádce nějaké restaurace. Vedle mají zase lososa. Koušu nové vodítko.

Máme psa. Jasně, nic neobvyklého.