Podívej

A já se díval zda padám 
skrz oheň můj a prostor tmy
k zemi jež je plamenem
za dechu jemuž jsem podoben 
více než noci 
a vzpomněl jsem na tebe
když jsem uviděl starého muže 
sepnout ruce jakoby se modlil 
a můj pohled skončil na stínu 
jež zde zanechala těla žen
pospíchající políbit 
a jedna z nich, která ještě byla 
měla oči jako dva kousíčky ledu 
jimiž se jindy dívají mrtví jak ještě tančíme 
a na něž se díváme jak mění své barvy a tají
ve sklenici za níž se nacházíme 
a slova jimiž nelze nic říci 
jsou čímsi jako objetím 
a potom jsem tě poznal
jsi jednou z mých závratí 
v nichž hledám krajinu mezi půlnocí a první vteřinou
a celá Země
se točila mojí osou 
jako kapka ztracená dešti
jehož smíme v okamžiku lásky nebo smrti
spatřit jako galaxie
s letní travou pod hlavou
a rukou kolem pasu 
a po milionté říci 
podívej 
hořím v nebi