To byla včera noc, panečku

Ležím v posteli, je něco kolem půl 12. v noci. 
Horko je nesnesitelný a ten komár, co mi pije už 2. noc krev, TAKY. 
Z chodby se ozývají divný zvuky, jako by se k nám někdo dobýval a nebo jako by té svobodné matce od vedle už praskly nervy a šla děti uklidnit lopatou, uf...
Hlavou mi proběhne myšlenka na včerejší film "Zkurvená noc", kde bylo na můj vkus docela hodně killů,
což mě v tuhle chvíli zrovna moc neuklidňuje.
Na ulici se zase hádají opilci o svoje místo na Zemi, ale co je to sakra za zvuky na tý chodbě?
Máme zavřený okno v kuchyni, kurva? (Okno v kuchyni je vlastně okno na pavlač, pozn. autora)
Radši to jdu zjistit. A tak vstávám a "jdu si pro smrt." 
Na chodbě je tma.
Jakmile se však dotknu okenní kliky, znenadála se podél zdi vynoří ponurý stín,
který po mě napřáhne ruku, div nevykřiknu!
"Pomozte mi, prosím."
"Jste se zbláznil, ne? Vzbudil jste těma ranama celej barák, Vy jste určitě ožralej, že?"
Vyprsknu ze sebe podělaná strachy.
"Nejsem opilej, zabouchl jsem si klíče, jsem Váš novej soused."
Bylo mi divný, že jsem tu emo holku, co bydlí vedle nás, dlouho neviděla,
ostatně i o ní jsem měla vymyšleno několik příběhů.
Figuroval v nich starý shrbený kaplan z ulice a pohrabáč...
Zpátky však k tomu novýmu a hlavně divnýmu sousedovi.
Situace se dala do pohybu.
Můj přítel Ondřej zavolal po značném úsilí zámečníka (nonstop zámečnictví v Brně je totální FAKE) a bylo po problému.
Na otázku, jak se to celé sousedovi povedlo, odvětil:
"Šel jsem na cigáro a zabouchly se mi dveře."
Popravdě, čekala jsem větší pecku.
"Pustili by ste mě ven na ulici, prosím?"
"Co tam budete proboha dělat? A jak se pak dostanete zpátky?"
"Chci si dát konečně to cigáro!!!" 

Jak to celé dopadlo netuším, doufám, že se to dnes v noci nebude opakovat!
Každopádně mladý pan Eduard se musel v noci ještě hodně naškytat, jelikož na jeho účet padla hezká řádka gegů.  
A mě tak potažmo napadlo, že se vlastně bojím ráda a se všemi těmi hypotetickými vrahy a vražedkyněmi se mi bydlí skvěle!