Vana

Iveta tu prastarou, litinovou vanu, kterou Jan dovezl z Rumunska milovala.

Byla nádherně dekadentně zdobená nesvatými figurami, 

snad jakýchsi rohatých démonků.

Když si ve vaně naposledy holila nohy, 

řízla se a v horké vodě na chvíli omdlela.

Snad to bylo dobře, protože když z vany vylézala, 

fakt, že voda je zase naprosto čirá ji nijak neznervóznil 

a i zvláštní zvuk zabublání posledního zbytku vody

by jí připadl normální 

Snad kromě toho jazyku, 

který nakonec mlsně olíznul sražený kroužek krve kolem výlevky…