Písmák Párno
V Praze je parno,
tak spát je marno
Dobře tu vařej,
celou noc pařej.
Psaníčka
Moje milá holčička,
krásná je jak kočička.
Nejradši má psaníčka,
po nich svítěj očička.
Chartistická
Mám rád tu vůni, když smaží se tu Cibulka.
Petr
A v troubě se peče na divoko kořeněný Bok.
John
Vyznání
Hrdličky cukrují,
cukradla hrdlí,
nejsme my, milá má
tak trochu prdlí.
Má ji malou a úzkou
Dívka moje má ji úzkou
úzkou tak až dech se tají
Dneska mi ji ukázala,
musím myslet pořád na ni.
Klíče
Vrátil ji klíče od bytu
a sebral ty od svýho srdce.
Nebránila je,
dávno měla na kroužku navlečený nějaký jiný.
Jsem kámen
Jsem kámen, hrubý, tvrdý a těžký,
Zasazen do klenby, tisíc let stavbě oporou.
Jsi sklíčko, lesklé, křehké a barevné,
barevné sklíčko z vitráží, tavený písek.
Kytice zla (Erben remix)
Já měla zlý té noci sen:
on ke stolu se plíží tiše.
Nechoď, dceruško, k vodě ven,
teď matka hrůzou sotva dýše,
Jorg, Knecht
Žil kdys kdes muž
snad dán, snad rus,
snad šváb či sas.
On zval se Jorg a pil a klel.
Krvavé dílo
Už když tělo vytahoval z boxu, aby se s ním polaskal, cítil podivné mravenčení v zádech, jakoby jej několik párů neviditelných očí z mnoha stran provrtávalo skrz naskrz.
Vzal mrtvé tělíčko do ruky, potěšil se dotekem s hladkou, holou kůží a ještě na chvilku ho zase schoval. ,,Ne, teď není ještě ten správný okamžik. ještě ne.
Pěknej večer...
Představte si:
Vedro jak svině i v podvečer, vlezu v takové zapadlé vísce do maličké hospody a
vítá mě sympatická, asi 40ti letá hospodská. V putyce má snad jen 20 míst,
lokál působí sympaticky, z repráků nehraje dechovka, nebo rádiopop,
Černá hospoda
O černé hospodě na rozcestí se vyprávěly děsivé historky, kterým se Robert smál.
To mrtvé místo prý páchne děsem.
Když o půlnoci dorazil, zjistil, že děsem vůbec nepáchne,
z kuchyně naopak vonělo koření a vůně pečeného masa.
Ruka
To zranění vypadalo hrozivě.
Martinovi tu levou ruku amputovat vojenskej felčar Larssen prostě na obvazišti musel.
Od tě doby trpěl Martin fantomovými bolestmi.
Larssen ho na to předem upozornil.
První hlídka
Patrik se na své první hlídce bál.
S obavami oknem zasvítil do vojenské márnice,
kterou měl hlídat.
S úlevou zjistil, že tam nikdo není.
Julie
Když se Julie probudila, málem se jí hrůzou zastavilo srdce
- všude kolem sebe viděla bílé tváře mimů.
Tváře by z její smrti děsem radost neměly,
spousta z nich už bylo tou dobou hluboko v ní…
Vana
Iveta tu prastarou, litinovou vanu, kterou Jan dovezl z Rumunska milovala.
Byla nádherně dekadentně zdobená nesvatými figurami,
snad jakýchsi rohatých démonků.
Když si ve vaně naposledy holila nohy,
Hedvičina kočička
Hedvika plakala, když její černá kočička Mína umřela.
Moc si přála, aby si s ní mohla hrát dál. Tak jako si ještě nikdy nic nepřála.
Mína se k jejímu překvapení vrátila, ale rodičům se to vůbec nelíbilo.
Plukovník Hans
Poté co se svým regimentem večer vypálil plukovník Hans tu divnou vesničku v lesích
a vyvraždili všechny tamní obyvatele,
včetně dětí, slyšel v hlavě jejich studené, šepotavé hlasy.
Neměl stání a musel se svým koněm ujíždět pořád dál ke své základně a pranic nepomáhalo.
To Ticho
"Přijeďte k nám na samotu,
je tu v noci takové ticho, že jste ještě takové nikdy nezažili. "
A nelhali. Takové ticho ještě nikdy neslyšeli.
To ticho se dalo doslova krájet.
Propast
Filip pohlédl do propasti, zasmál se a pomyslel na Nietzscheho výrok:
,,Kdo hledí do propasti, propast nahlédne do něj. "
Propast se ale nezasmála, byl to trochu ohraný vtip
Skoro celého Filipa nakonec našli už za měsíc.
Soška
Od té doby, co si Michal z bazaru přinesl japonskou sošku démona Jamamby,
měl divný, paranoidní pocit, jako by ho soška pozorovala.
Soška ho samozřejmě nepozorovala.
Malá Michalka v postýlce ji zajímala mnohem víc…