Pasáž z Barevného spektra neznělé prosby III.

stojí před vámi ta svízelná skutečnost
která svírá žebrácký plášť
s ní objímají se lidé v prázdných náručích
byla to jen voda a my se ptáme zda-li zmizí
i z hlavy nám však teče
proudí v ušních bubíncích,
její vlnky si lehce pohazují s vlasy
pramínky v očích stávají se rozbouřenými toky
v nichž se nejedna malá lodička potopí

namáhavý trojúhelník
vliv duše přesně pod práznou krabičkou od skla
kde zbyla
roztřesená ruka
byl jsem získán
rozpouštím se v hávu z roztržených sfér
nastavit životu druhou tvář

vědomí nehovoří se srdcem během červeného deště
budík jehož obraz kmitajících ručiček
zachycují malíři na mostě
prolétl skleněnou budovou
nejvyšší rychlost ve šmouze na papíře