Nepořádná

Ztratila jsem sebe. Nesnáším hledání. Zdržuje a stejně k ničemu nevede. Nechám se prostě někde povalovat pod kupičkou časopisů a hotovo. Až je jednou půjdu dát do tříděného odpadu, najdu se. Ale to už se nebudu potřebovat. Tak je to se vším. Je-li to založeno pár měsíců, zapomenete na to a zvyknete si žít bez toho. Už se bez sebe taky obejdu. Docela dobře. Ráno vstanu, přes den jsem vzhůru a v noci spím. Úplně normálně. Nikdo na mně nepozná, že se už nemám. Nikomu o tom nevyprávím, bojím se, aby se na mě špatně nekoukal. Lidi nemají rádi nepořádnice, co se někam založí a nevzpomenou si, kam a ani kdy. 

Přeci je to trochu škoda. Pamauju se, že jsem toho dost vydržela, kolikrát jsem spadla na tvrdou zem a nerozbila se. Sem tam se něco odprýsklo, ale byla jsem ještě docela zánovní. 

Kdybyste mě v nejbližší době někdo přeci jen objevil, vraťte mě mně, prosím.
Ale jestli to bude za půl roku, tak už se nechci. Hoďte mě do kontejneru na duše, ráda bych byla recyklována.