Tanec démonů

 Větve se třesou ve vichřici,
křeslo se houpá do taktu,
dunivé kroky po traktu
jako by něco chtěly říci

 Na větvi tělo na provaze
žena ta vzývá satana
matčina tvář – tvář kata – „na,
vem si mé dítě, platím draze“

 Blesky se perou na obloze,
prokleta visí nad vodou
nevzdá se ani náhodou
tělo má smrt, však děs je zplozen

 Ve starém domě u rybníka
ve sklepě něco žije v zdech,
je cítit maso, lačný dech
za svitu lampy dovnitř vniká

 Tři nula sedm, dveře třesknou,
hodiny stojí v pozoru,
něco se děje v prostoru
domova s duší víc než tesknou

 Obrazy z pláže z dovolené,
obrazy klidu, dopadnou
na schody silou pořádnou,
silou, již démon pekla žene

 „Kdo jsi – a proč mi všechno bereš?“,
zaúpí žena zoufalá,
jež v nový domov doufala
„Přetrhej pouta, všechna přeřež“

 Nad vodou smutně plují mračna
pod nimi smrt, ta pocestná
v okně se šklebí zlověstná
maska jak zloba setrvačná

 Sílilo zlo a vůle slábla,
vzepřít se moci ničící,
ptačí skřek, noční biřici
posvětí vymítání ďábla

 Nepokoj bloumá po schodišti,
dobro se se zlem vyrovná,
někdy je bitva nerovná
někdy se v očích divně blyští

Bouře jsou pryč, co berou v nás
doteky dětství blízko hřišti