V putyce IV

V putyce IV: Pěvec

„Toť jistě výčepníka o zavíračce hlas“ dím

a naslouchám kapkám letního deště

na oprýskaném parapetu, když tu ještě

stejný hlas zazní lokálem tím.

Hlas vtíravý jak na cestě lesní vůně květů

hlubší než vířící vody ve svém spěchu

mezi kameny stinného potoka a závojem mechu

bez poskvrny jako květ růže kyne létu

„Uřvaný otrapo! Už zase

měl by ses slyšet, méně ryč!

Na lokál ticho se snáší když loučíš se s námi

jako hebký sníh kryje zahrádku na terase

už  zmlkni, poslední paprsek slunce je pryč

neruš sladké ticho pod hvězdami.“

In The Garden IV: The Singer

"THAT was the thrush's last good-night," I thought,
And heard the soft descent of summer rain
In the droop'd garden leaves; but hush! again
The perfect iterance,--freer than unsought
Odours of violets dim in woodland ways,
Deeper than coiled waters laid a-dream
Below moss'd ledges of a shadowy stream,
And faultless as blown roses in June days.
Full-throat'd singer! art thou thus anew
Voiceful to hear how round thyself alone
The enriched silence drops for thy delight
More soft than snow, more sweet than honey-dew?
Now cease: the last faint western streak is gone,
Stir not the blissful quiet of the night.