Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Podzim

12. 09. 2013
1
3
1194
Autor
MAJKL65

V pokoji ze čtyř stěn 
na stropě nebe
obrázky sixtinské
tam pro nás slepé.

Kam vede právě teď 
let ptáků v oblacích 
dělí nás ze skla zeď
od všeho nad věcí.  

Venku je podzim
a modrá mlha
i tikot hodin 
odraz svůj vrhá.

Mé pondělí věčné 
být chvílí snášíš
jak stíny slunečné  
pro mě duši ztrácíš.

A ona lehounká 
jak pavoučí loď
tvářiček záclonka
vylétá z vod.

Ach Bože přebože 
jak my se modlíme
ústa svá do kříže   
na tebe myslíme. 


3 názory

Sebastiana
14. 09. 2013
Dát tip

MĚ SE LÍBÍ, JE PODZIMNÍ


Jo, skutečně, tohle je jedna z těch slabších.


totální blábol.

 

"(...) mlha - i tikot hodin odraz svůj vrhá"

"(...) snášíš - jak stíny slunečné pro mě duši ztrácíš"

poslední sloka se mi nechce přepisovat, ale nasadils tomu opravdu korunu.

 

Uplný nesmysl z trapnejch rýmů.

Mám husí kůži, když si představím, že tohle s vážnou tváří někomu čteš!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru