Citová malignita

Do zrezlých skeletů

skryli se kondoři,

pelichat do květu,

možná tam uhoří.

 

V posledním kousku skla,

v němž tuhne mrtvá krása

 - vizáž má Medusy,

je trochu bělovlasá!

 

Vine se přes lebku

a krokem odráží,

hluboko do duše

 rytmickou vibraci.

Je to jen vzpomínka

  - tíživé závaží -

Vsáká se do srdce

a pak se odvrací.

 

Daleko do větru

kde reznou kolchozy

 - jsou trochu prožrané,

vlhko je nezanechá…

Jako dva milence

co mizí v implozi,

se svými tělesny,

jež mísí už jen blecha…

---