List

Tak nějak blízký zdáš se mi

tam na své cestě k nebi padlý

lístečku tichý na zemi,

na trávě zmrzlý, suchý, zvadlý.

To jedné ruce podobáš se,

mohla tu trošku déle býti.

Čím že mi byla? Na to ptáš se?

Průvodcem šachovnicí žití.

Tam v jinovatce zapomnění

svůj zimní spánek tiše spíš

a já už chápu, svět se mění,

leč osud jiných nezměníš.

Teď pohnul ses tvá hruď se vzedme

rozjitříš ránu, zamaváš,

a vítr zas tě vzhůru zvedne,