Krvavé dílo

Už když tělo vytahoval z boxu, aby se s ním polaskal, cítil podivné mravenčení v zádech, jakoby jej několik párů neviditelných očí z mnoha stran provrtávalo skrz naskrz.

Vzal mrtvé tělíčko do ruky, potěšil se dotekem s hladkou, holou kůží a ještě na chvilku ho zase schoval. ,,Ne, teď není ještě ten správný okamžik. ještě ne...”

Vrátil se k sobě do pracovny a zahleděl se do knihovny. ,,Ano, tato kniha obsahuje správný postup, tam to bude.” Otevřel prastarou knihu, která se v jeho rodě dědila po pět generací a zasněně se začetl. Nevěděl přesně co hledá, nechával se unášet a tak trochu chtěl také zahnat nervozitu, která stoupala jak se za okny stmívalo. Nervózně zakašlal, pousmál se a rukama odehnal neviditelnou můru. ,,Tady to je, tady. Udělám to přesně tak, jak je popsáno!” Očima těkal po přesném popisu akcí, gest a doporučení.

Zamyslel se nad soupisem všech parafernálií a s úšklebkem konstatoval, že zhola nic nechybí. Cizokrajné byliny, pohár rudého vína, mladé tělo, staré jen pár měsíců. Nechybí nic...

Přesně s úderem půlnoci tělo vyjmul z obalu. Po cestě k boxu jakoby slyšel tiché kroky a podivné vzdálené zvuky, které se mísily se zvukem odbíjení kostelního zvonu ,,Ne! Proč? Blázním snad?” Ty zvuky zněly jako zívnutí něčeho nelidského. Zívnutí s cvakotem zubů. Zívnutí s cvakotem zubů a temným mručením.

Rozhodl se zaplašit tyto představy a do ruky uchopil prastarou dýku, ještě po nebožtíkovi pradědovi. Byla ostrá jako břitva, v záři úplňku, který prosvítal zpoza těžkých, barokních závěsů se leskla jako jezerní hladina. Lesk byl zatím jen stříbřitý, však on zrudne, časem...

Otevřel Knihu na straně 666 a pár okamžiků po magické půlnoci započal své temné dílo. Jen se ostří poprvé zanořilo do již bezbraného těla, ucítil na lýtku jakýsi sametově hebký, ale nepatřičný dotek. Koutkem oka pak jakoby zahlédl stín, který se mihnul kdesi v temnotě. Už nebylo pochyb. Ony tu jsou, probudil je! Jak si mohl bláhově myslet, že jeho konání jejich myslím unikne. Ač neviděny, odjakživa ho pozorují. To byly ty mrazivé pichlavé pohledy, které večer cítil.

Nadechnul se a rozhodl se čelit bestiím bez zakolísání. Vždyť dílo muselo být hotovo ještě dnes.Pomalu zanořil ostří do těla podruhé a zvuky kroků všude kolem něj byly zase o něco hlasitějsí. Věděl, že kolem něj krouží už všechny. Jak s tichým křupnutím oddělil od těla první stehno a břit již svítil rudou září ozvalo se vzteklé zavytí. On ví, co je dráždí. Krev! Zašermoval proti nim nožem a zakřičel: ,,Táhněte pekelná smečko! Ono není pro vás! Je moje, jen moje!”

Na to se ozvalo ještě vzteklejší vytí, tentokrát již ze všech hrdel. Jak hrozil bestiím nožem, ukápla kapka krve a v tu chvíli všechny stíny vyskočily, aby ochutnali alespoň jednu, jedinou kapku. Ve vzduchu se srazily a vytí bylo zase o něco vzteklejší.

,,Vím, měl jsem to čekat, ale je moje, jen MOJE, vám ho nedám!!!”

Byl pevný, pevný a rozhodnutý pokračovat v rituálu podle knihy. Rozhodnutý i přes peklo, které se kolem něj rozhostilo. Každou chvíli musel čelit nárazu těla té, či oné bestie, které se snažily vyskočit až na stůl, na kterém porcoval to něžné, holé mládě.

Pokusil se je zahnat špetkami soli vrhanými přes rameno. Marně. Ani takto nešlo zuřivé krvelačné bestie odehnat, když se odhodlal použít postup, který mu na smrtelné posteli prozradila jeho prabába. Ze stěny sňal věnec z česneku a začal stroužky po hladových stínech vrhat. Okamžitě se na česnek vrhly, aby s ještě vzteklejším prskáním a mručením začaly z větší vzdálenost výt o něco vztekleji. Na moment je ale odrazil. Snad tento moment bude stačit...

Vše již bylo skoro připraveno. Oddělil od těla všechny končetiny a mrtvolku začal potírat olejem a do ruky uchopil kalich rudého vína z rumunských vinic. Ignorujíc nyní již skoro zoufalé vytí smečky bestií, spokojeně se uchechtl, řka: ,,No vidíte, nic vám nebylo platné vaše vytí a útoky. Vše je již skoro hotovo. teď už jen oheň!”

Zhluboka se napil a zbytek kalichu vyklopil přesně do dutiny otevřeného těla.

,,Já vám dám, vy bestie kočičí, chtít mi sežrat kuře! Měly jste kapsičky!!!

A ztichlá smečka smutně kouká, jak autor zakládá kuře na víně, tymiánu a česneku do trouby...