Osvícení

Vichřice se rozběhla městem,

   když jsme hledali osvícení v herně u nádraží,

            kam se vlečou andělé se spálenýma křídlama

            aby se uchlastali do věčnosti s pomníky vajglů

     na chrchlajících, promrzlých záchodcích.

Mizerný techno jakoby vonělo jasmínovým čajem

       a hustej dým, co vydechujem, se stáčí do nekonečný spirály u stropu..

Vyjdu ven, do polí zdusaných panelama Města.

         Mraky se řítí za vlastním stínem,

když mezi prstama chci sevřít bledý, přidušený slunce

        - a nadechnout se.