Výdech

Kroky pražců v pospávající mlze;

   s přivřenejma očima potkávám chodce v troskách lidskejch domů.

Bez víry i strachu pluju hřejivou pouští,

   kde se pod měděnou sfingou vědoucně usmívá dívka v zelenejch šatech s vlasama barvy pollockova obrazu.

Hádanka nemá odpověď, alespoň ne takovou, kterou by šlo vytesat do obelisků kolem cesty pro karavany s marihuanou a svazkama čerstvejch, nepoznanejch básní.

        Písek se přelívá a odhaluje zlatý mince,

zatímco pod otřískaným nárožím gymplu se vrší vajgly a my vyrážíme ve slepým průniku výbušný bílý extáze, připravení vstoupit kolem nikomu nebránící strážkyně do města probuzení, kde se rozpadají dýchavičný mraky.

Smířenej s odrazem šermíře i jablečný růže..

     Odlupujou se ze mě vize, v nichž se kolemjdoucí nacházejí.

    Kočár čeká; cestující si v motorestu koupili cigára a vypili pár piv ve slunci dohasínajícího léta..

Odněkud zní klavír, nad střechama si svítání rozpouští vlasy.

   Cizinec čekající na parkovišti podzimního rána.