Kuřák

Obloha je... je...

je jako dehet na mých plicích.

Já, tělo, jež je uvnitř spáleništěm,

ji pozoruji a přemýšlím.

 

Zhušťovadlo noci,

držím ho ve své ruce sirnaté.

Vdechuji ztěžklou tmu a poušť

písčitou, hromadím ji v ústech.

 

Papírové loďky,

plují pode mnou v poli,

které zúrodňuji - svým pískem.

Na těch plavidlech

(rudé barvy)

spalují mrtvoly oděné do korku.

 

Je pozdě - umřu.

Podepsal jsem ortel smrti své

???

tisíci papírových obličejů s čísly

a nerozvážností let kotěte.

---