On

on je z těch proroků kteří se vrátili
On je z těch pejzatých proroků kteří se vrátili
Ve Starém Zákoně nosil plnovous
ale oholil se jej
Kolem krku má mikrofon
když recituje poezii
a on je víc než jenom jeden básník
a on je stařec který stále píše báseň
o jednom starci
jehož každá třetí myšlenka je SMRT
a který píše báseň
o jednom starci
jehož každá třetí myšlenka je SMRT
a který píše báseň
Jako ta kresba na krabici Ovesných vloček
na níž je člověk který drží krabici
na níž je kresba člověka
který drží krabici
a člověk je pořád menší
a pořád vzdálenější
kresba zmenšují cí se reality samé
On je z těch proroků kteří se vrátili
aby uviděli aby uslyšeli aby zařadili revidovanou
zprávu o mé smrti
o současném stavu
zmenšujícího se světa
On má v očích zŕybářské háčky
jimiž zasekne
každou stopu existence
jimiž zachytí každé šněrovadlo šeptandy
o povaze skutečnosti
A jeho oko se upře
na každou zatoulanou osobu či věc
a čeká až se ta věc pohne
jako kočka na mrtvou bílou myš
s podezřením že v sobě skrývá
nějaký malý klíč k existenci
a on laskavě posečká
jestli se mu neodhalí sama
nebo samo nebo sám
a on je mírný jak beránek Boží
rozsekaný na šílené řízky
A sebere každý podezřelý předmět
a sebere každou osobu či věc
přezkouší ji a ohmatá ji
jak bílá myška kousek provázku
o němž si myslí že je to živá věc
a škubne s ní aby promluvila
a škubne s ní aby obživla
a škubne s ní aby promluvila
On je kočka která se plíží v noci
a vyspává své budhovství ve fialové hodině
a naslouchá jak se tři ruce chystají zatleskat
a čte si zápis své lebeční kosti
svůj hieroglyf existence
On je užvaněná slepičí prdelka na holi
on je dvounohá přenosná vysílačka
a drží si telefon u ucha
a drží si telefon u úst
a slyší SMRT SMRT
On má jednu hlavu s jedním jazykem který visí
vzadu v ústech
a mluví nějakou zvířecí řečí
a člověk si vymyslel jazyk
kterému nerozumí žádné zvíře
a jeho jazyk vidí a jeho jazyk mluví
a jeho vlastní ucho slyší co se říká
a přiléhá k jeho hlavě
a slyší SMRT SMRT
a on má jazyk aby to vyslovil
´jazyk kterému žádné zvíře nerozumí
On je kráčející rozčísnutý kmen
s okem jak díra po suku uprostřed hlavy
a to oko se točí ven i dovnitř
a vidí a je šílené
a je šílené a vidí
A on je šileným okem čtvrté osoby jednotného čísla
o které nikdo nemluví
on je hlasem čtvrté osoby jednotného čísla
jímž nikdo nemluví
a který přesto existuje
s dlouhou hlavou a šaškovskou tváří
s dlouhými šílenými vlasy smrti
o kterých nikdo nemluví
A on mluví o sobě a on mluví o mrtvých
o své mrtvé matce a tetě Růženě
o jejich dlouhých vlasech a dlouhých nehtech
které stále rostou
a vracejí se v jeho řeči bez manikúry
A on se vrátil se svými černými vlasy
s černýma očima v černých botách
a s velkou černou knihou své zprávy o mé smrti
A on je velký černý pták stojící na jedné noze
aby slyšel až se mu zvuk života sám odhalí
aby to slyšel skořápkou své mozkové kůry
a mluví jako by zpíval aby unikl z vlastní kůže
a klove do ní jazykem
a ťuká na ni okem
a vidí SVĚTLO SVĚTLO a slyší SMRT SMRT
o které nikdo nemluví
Protože on je hlava s vizí hlavy
a jeho pohled je pohled ještěrky
a jeho rozhalená vize jsou dveře
ve které stojí a čeká a slyší
ruku jež ťuká a tleská a tleská a ťuká
moje SMRT
Protože on je svou vlastní extatickou iluminací
a svou vlastní halucinací
a svým vlastním umenšovatelem
a jeho oko se točí v zmenšující se hlavě světa
a slyší můj orgán jak říká SMRT SMRT
tu hluchou hudbu
Protože on přišel ke konci světa
kde uviděl mě
moje mrštné tělo učiněné slovem
a říkám slovo které slyším ve svém těle
a to slovo je SMRT
SMRT SMRT
SMRT SMRT
SMRT SMRT
SMRT SMRT SMRT
SMRT SMRT
SMRT SMRT
SMRT
SMRT SMRT
SMRT
SMRT
SMRT
SMRT SMRT

---