Bezdeští

Je bezdeští
jen duše větru ševelí vysoko v nebi a připomíná šepot, jakým slibujeme 
i psi jsou zticha 
stojím na kraji pole jako na břehu moře beze jména
a myslím na tato slova, která jsou podobna modlitbě   
neboť přestože stojím oběma nohama pevně na zemi 
nebo se to alespoň domnívám 
pak v tento okamžik radosti jsem pochopil světlo a tmu
a i když je tato chvíle vlastní jenom těm
kteří se nalézají ve vteřině lásky či smrti 
nebo těm, kteří vidí 
pak já, který poznal vteřiny oboje
tento dar, kterým je probuzení a jenž může překonat pouze polibek
jimiž dáváme smysl rtům, tichu, loučení a sobě  
přijmu, abych měl co dát
tak tančím jako Země, která je jiskrou kroužící kolem ohně
svítám za všechny, kteří se bojí opravdu otevřít oči
jsem nocí kolem tebe, když pro mě zhasneš svíčku
věřím v anděly při milování a v Boha na vrcholu, když tělo je má závrať     
a prosím o cestu k tvému srdci
jako o vodu