doma

nezabloudím

jen někdy

hledám odpadkový koš

místo v kuchyni v koupelně

a od září musím každý večer stahovat žaluzie

aby se sousedé nedívali na naši televizi

tulím se k tobě

protože kůže nové sedačky mě studí

chytám se očima

starých věcí

které hledají své místo

vykláním se ze dveří do zahrady

bojím se

že si nezvyknu

obcházím ostrůvek v kuchyni

nový stůl a osm židlí

hezké

pomyslím si

jenže mně se stýská

po rozviklané lavici a zeleném stole

na kterém jsem přebalovala naše děti

nezabloudím

jen do ložnice

nastupuji jako do výtahu

a bojím se

že za zašupovacími dveřmi se mi nebude zdát

už o ničem

rozhlížím se

a zvykám si na svět obrácený dovnitř