Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Znělka

17. 11. 2013

288

Autor

Přes černé deštníky sklouzává hysterie,

je to hra podsvětí, možná tě přiláká

na dávnou minulost, jíž voda brzy smyje,

do drobných abstrakcí, jsou jako Itaka.

Dvě mastné tabule... Za nimi ropucha -

a zdání přeludu, co nikdy nevytěká!

Neplýtvej polibkem, láska nás vykuchá,

jen aby z odřezků sešila nadčlověka.

Splyneme s ovzduším duchovní jako smog,

dvě malá ptáčátka a v hnízdě demagog.

- Pobledl ve tváři, zbyla z něj absurdita,

vepsaná pod tkáně vybledlým inkoustem.

- Je to prý balada, ve které bývá skryta,

raněná anima, co prchla suchým rtem…

5 názorů

Oldrich

21. 11. 2013

Dát tip

Skoro se mi chce zkopírovat předchozí komentář. Rotující chuchvalec slov, z nějž odpodává částečně souvislé, částečně nesouvislé říkání. Třeba ten demagog - není tam navíc? Byl bys prosím tak laskav a vysvětlil mi, co přesně jsi tím myslel, co bych si pod tím měl myslet já a konečně, jak to zapadá do předchozího celku?