Myslím

Jak skrze perforaci
přišlo světlo dne
zavírám oči nad nahotou stromů 
a odlévám posmrtnou masku noci 
abych měl nač pohlédnout 
až sevřu víčka v pěst
zasním se uprostřed piruety
a pomodlím se za myšlenky

budou Vánoce 
ach jak zavoní umělý stromeček 
až pokleknu a rozbalím
hologram Karla Gotta čtoucího antichartu  
plechovou vločku jaké sněžily před rokem 1989
závěť na fabriku na umělé zuby
modř povolávacího rozkazu   
žvýkačku Vejle Denmark z kolotoče žlutou jako slunce
kterou sem dřív museli pašovat tak jako dnes heroin
což je jedna ze změn, kterých jsem si všiml
kytici převázanou stříbrnou šňůrkou na vědomí jako z Třetího oka
barvu uhelného prachu, kterým si horníci malují kruhy kolem očí  
takže nakonec vypadají jako holky od Pěti Pé, které kouří jézédáky a západní Němce
ostnatý drát abych měl na korunu 
a krásnou ženskou, kterou zná jen voják prvního ročníku v okamžiku své největší samoty

Bože a pak zazvoní Loreta, tak jako píchačky z továrny na minulo 
a bude půlnoc jimiž se oddělujeme od přítomnosti
v níž si dáváme schůzky u výkladu řeznictví s uzenými žebry a Ježíšovým srdcem
a končíme s cigaretami 
kurva 
miluji tě 
když myslíš na sníh a voníš jako krámek se svíčkami 
a venku to začíná padat  
až k závrati