Stezka z bublin

 

 

 

 

 

 

 

Má hora

nechce být viděna

Před mostem přes tmoucí hlubinu

váznou kroky

bubliny září v bezvětrné noci

 

Mají se přeběhnout

s nádechem a zuřivou lehkostí

bez viny

 

A možná se bojím

až jsem

rozostřená

hladina tmy sahá

po ramena

 

(Za oknem

vzdáleným třeba patnáct tisíc metrů

tušení tvora –

tají dech a sebe sama)

 

 

To si vzpomeň

až se slunci vrátí zrak

 

 

 

 

 

 

 

---