1. Katy je newyorská holčina, která píše do časopisu „True“. Žije čistě jenom svojí prací, ale jednoho dne vyhraje letenku do Jižní Korey na celý měsíc a může si tak udělat hezkou dovolenou. Ona ale o žádnou dovolenku nestojí a rozhodne se to využít jako pracovní cestu.

Kim Hyun Joong je slavný jihokorejský herec a zpěvák. Jednoho dne mu zavolá stará známá Hyung (Hyuna) a on ji chce okamžitě vidět. Hyuna k němu stále něco cítí, ale on si není jistý, či ji může city opětovat.

1. Katy ubíhá týden rychle a konečně je na letišti a chystá se na odlet do Jižní Korey.

Kim je mezitím uvězněný na letišti obklopený fanoušky a snaží se nějak tuto pekelnou situaci vyřešit.

Kapitola 1.

True Story

 

„Slečno….něco vám upadlo.“

„Děkuju, bez pasu bych se neobešla. Taky letíte do Korey?“

„Ano, ale pracovně.“

„To já vlastně taky.“

„Vážně? Uvidíte, v Jižní Koreji se vám bude líbit.“

„Myslím, že nebudu mít čas zkoumat krásy okolního světa.....“

„Jak dlouho tam budete?“

„Měsíc.“

„Tak to věřte, že času budete mít habaděj.“

„No….nejprve musím udělat rozhovor s Kimem Hyun Joongem.“

„S Kimem? Pochybuju, že se vám to podaří. Můj bratříček rozhovory zásadně nedává.“

„Váš bratr?“

„Co jste tak překvapená? To si nejsme ani trochu podobní?“

„No, když se tak na vás dívám, tak ano, ale překvapilo mě to.“

„Vy jste novinářka?“

„No jak se to vezme. Svým způsobem ano, ale nepíšu žádný bulvár, abyste mě špatně nepochopil. Píšu do časopisu s názvem „ True“ – čistou pravdu.“

„Vy jste redaktorka časopisu „True“ Katy Moorová?“

„Ano?“

„Jste vážně dobrá. Váš časopis si kupuji každý týden. Nikoho neshazujete, i když máte na každého svůj vlastní názor. Když chci vědět o někom pravdu, tak se ji dozvím jenom díky vám. O Kimovi už jste párkrát psala, ale nic, co už bych o něm sám nevěděl. Proto jste tady, kvůli článku do novin? Kvůli další pravdě? Můj bratr je zahalen spoustou tajemství, odhalit je – nemožné. Ani mi se to dosud nepodařilo. Ale nebojte, já vás k němu zavedu a pak už jen – hodně štěstí.“

„Děkuji za podporu.“

„Za málo, ale nebude to zadarmo.“

„Co prosím?“

„Chci autogram!“

„Děláte si ze mě legraci? Nejsem žádná hvězda!“

„Ale jste – pro mě určitě!“

„Tak platí.“

 

O 12 hodin později

Korea

Letiště

 

„Katy….probuďte se.“

„Co…co….my už jsme na místě? Pa…..pa….páni!“

„Co jsem říkal, Jižní Korea je nádherná….teď je noc, ale počkejte ráno.“

„Ehm….vlastně ještě nevím vaše jméno.“

„Ach, promiňte. Zapomněl jsem se představit. Woo Yu Sik – k vašim službám, madam.“

„Woo Yu Sik? Woo Yu Sik….ne. Děláte si legraci!“

„Ale ano, jsem to já.“

„Tak proto jste se nepředstavil dřív! Jste hvězdou mého časopisu! Nevěděla jsem ale, že Kim je váš bratr...“

„Ano, musím vám poděkovat, že mě tak vychvalujete, ale jestli tak budete pokračovat, tak by se váš časopis měl jmenovat spíš „Folse“ – lež.“

„Proč? Jste hrdina ve filmech tak jako v životě. Máte ženu a 2 děti, které vás milují. Jste dobrý otec, jakého by si spousta dětí přála, ale nemá ho.“

„A víte vy vůbec jaké to je žít život bez lásky? Jaké to je každý den se přetvařovat a říkat: „Miluju tě.“ Jaké to je políbit děti, když jdou do školy a přitom myslet na to, že byly zplozeny bez lásky?“

„Co….cože?“

„Ano, slyšíte dobře. Vzít si Kim Pil Shi byla poslední vůle mojí matky. Nemohl jsem ji zklamat. Věřil jsem, že budu šťastný, věřil jsem, že děti vše změní, ale to jsem se příšerně mýlil. Vždy když se jim podívám do tváře, chci utéct, chci začít konečně žít, protože tohle není žádný život. Kim je skvělá manželka a ještě lepší matka…ale nic k ní necítím. Prosím, napiš konečně do těch svých novin pravdu!“

„Je mi líto, ale v mých očích jsi stále stejný. Milující muž a skvělý otec. Proč bys jinak s nimi zůstával?“

„Protože si nedovedu představit život bez nich, ta představa mi trhá srdce.“

„No tak vidíš, tak mi tady netvrď, že je nemáš rád.“

„Já je mám rád, ale jinak, než si myslíš. To zásadní mi chybí – láska.“

„Láska….existuje vůbec? Láska je jenom knižní pojem.“

„Mýlíš se. Už jsem se s ní jednou setkal a je nádherná.“

„Tak proč jsi s ní nezůstal?“

 

„Nechci o tom mluvit.“

„Promiň.“

„Ehmmm. Tak jsme tady, já….já ti ho zavolám.“

„Oh….díky.“

„Kime?!“

„Bratříčku, kde ty se tu bereš? Chyběl jsi mi.“

„Ty mě taky, ale poslouchej, tam venku tě někdo čeká. A buď na ni hodný, je to moje kamarádka.“

„Ale co chce ode mě?“

„Jenom ji věnuj pár minut, prosím.“

„No dobře.“

„Dobrý den, vy jste Kim Hyun Joong?“

„Ano, to jsem já. Co potřebujete?“

„Já jsem Katy Moorová a píšu do časopisu „True“.“

„Tak to se omlouvám, ale s tím nechci mít nic společného.“

„Váš bratr mi říkal, že rozhovory neděláte, ale aspoň jsem to zkusila.“

„Odkud se znáte?“

„Co prosím?“

„Odkud znáte Woo Yu Sika?“

„Ach tak, dneska jsme se viděli poprvé v letadle.“

 

„A už jsou z vás přátelé? Hele, nevím, o co vám jde, ale jestli si myslíte, že skrze mého bratra budete se mnou manipulovat, tak to jste na omylu. A teď vypadněte, mám moc práce.“

„Víte, co by mě strašně zajímalo? Jaký je váš největší hřích?“

„Sedíte si na uších nebo co? Řekl jsem, že rozhovory nedělám!“

„Tak fajn, mám si to domyslet sama? Pak už to ale nebude pravda a budu muset změnit název časopisu.“

„Vy jste ale tvrdohlavá holka. Nenecháte se jen tak odbýt, co? Odpouštět – neumím odpouštět. To je můj největší hřích.“

„Mám ještě jednu otázku.“

„Ach ta ženská!“

„Kde jste se naučil tak dobře anglicky?“

„Strávil jsem nějaký čas v Anglii.“

„Proč?“

„Myslím, že do toho vám nic není.“

„Ale…“

„Kime, už je dost pozdě. Pozvi naši kamarádku dál.“

„Naši? Chtěls říct svoji, ne? A navíc, proč bych ji měl zvát dál? Vždyť o ní nic nevíme. Co když je to zlodějka?“

„Ale prdlajs. Katy….no pojď sem. Máš teďka kde přespat?“

„No….já….půjdu do hotelu.“

„Hloupost, víš, kolik stojí u nás jedna noc v hotelu? Na to by ti nestačil ani měsíční plat. Dneska přespíš u nás a zítra ti pomůžu sehnat nějaký levný měsíční podnájem.“

„Děkuju, ale tohle nemůžu přijmout. Půjdu do hotelu.“

„Jasně Woo Yungu, jak tě mohla napadnout taková hloupost?“

„Ty mlč, Kime! Copak nechceš pomoct ženě v nesnázích? Nebo snad chceš, aby skončila jako Diana?“

„O Dianě už víckrát nemluv, rozumíš? Já se do tvých věcí taky nepletu!“

„No jasně, ta tvoje tajemná Diana. Proč o ní nikdy nemluvíš?“

„Zkrátka nechci!“

„Kdo….kdo je Diana?“

„Ještě vy se přidejte! Nesnáším lidi, jako jste vy! Podlé novinářky, které jenom využívají ostatní, aby z nich dostali informace pro své noviny.“

„Tohle není vůbec pravda!“

„Jasně….raději se vraťte odkud jste přišla!“

„Kime! To jsi přehnal!“

„Ne, má pravdu. Už jdu, byl to špatný nápad. Omlouvám se.“

„Katy, počkej! Dovol mi, abych tě aspoň svezl.“

„Ne, už vás nebudu víc obtěžovat!“

„Pccccc, ta ženská. No dobře, Woo Yungu…..na jednu noc se tu snad místo najde.“

„Kime, děkuju….Katy, pojď dovnitř, je chladno.“

„Ale já….“

„Už žádné řeči. Dneska spíš u nás.“

„Katy, není to nic extra, nečekali jsme návštěvu, takže tu není moc uklizeno.“

„Není moc uklizeno? To jsi ještě neviděl můj pokoj v New Yorku. Woooooow. Ta koupelna je větší než celý můj byt!“

„Ale nepřeháněj.“

„No vážně.“

„Brácho, zítra mě čeká perný den, tak se tam nevykecávej a pojď už spát!“

„Jasně šéfe! Tak….dobrou noc Katy.“

„Dobrou!“

 

Celou noc jsem nemohla spát. Pořád jsem přemýšlela, kdo by mohla být ta tajemná Diana. Kdyby se mi podařilo rozluštit tuto záhadu, byl by to bombastický článek do mého časopisu. A jejda, asi na tom, co Kim říkal, něco bude…..ale já přece nemanipuluji s lidmi, abych zjistila to, co chci vědět. Nebo snad ano? Byly 3 hodiny ráno a já jsem se stále převalovala, místo, abych si užila luxusní spánek na té měkoučké posteli, rozhodla jsem se jít do kuchyně napít studené vody, snad nikoho nevzbudím.

 

„Co tady děláte?“

„Promiňte, nemůžu spát, tak jsem se šla napít.“

„To je v pořádku, pokud nešmejdíte po bytě, abyste něco ukradla!“

„No dovolte!!!“

„Nekřičte. Je mi líto, jestli jsem se vás dotkl, ale opatrnosti nikdy není dost.“

„Jasně, vy….frajírku!“

„Cože?“

„Jste vždycky k ženám tak hrubý nebo až od doby, co jste poznal Dianu?“

„Co všechno o mě víte, vy štěnice?“

„Já? Vůbec nic, právě proto jsem tady, abych něco zjistila.“

„Tak přece jenom tu jste kvůli novinám!“

„Ne tak docela, vyhrála jsem letenku do Korey jako dovolenku.“

„Tak mě sakra nechte na pokoji a relaxujte!“

„To nejde. Vy mě totiž strašně zajímáte. Je na vás něco záhadného a děsně přitažlivého.“

„A tohle má být co za taktiku? Vlezlo prdelky nesnáším víc než špionky!“

„Vlezlo prdelky? Idiote!“

„Tohle byste si ke mně neměla dovolovat. Ještě nevíte, čeho jsem schopný!“

„Ještě ne, Kime, ale věřte mi, že brzy to zjistím!“

„Jděte spát!“

„Už jdu, ale chci vědět….“

„Kdo je Diana? Proč si myslíte, že vám to povím? Neví to ani můj bratr.“

„Možná se to bojíte říct blízké osobě…..možná si myslíte, že by ho to zranilo. Třeba ji zná?“

„Tak za prvý – znal. Diana je už 2 roky mrtvá. A za druhý – jak tohle víte?“

„Intuice….no tak, povíte mi celý příběh nebo to mám z vás dostávat po kouskách?!“

„Tak dobře, pojďte ke mně do pokoje.“

„A nebojíte se, že vám něco ukradnu?“

„Nechte toho a pojďte….ale potichu ať nevzbudíme Woo Yunga.“

„Ano šéfe.“

„Vážně mě štveš.“

„Co?“

„Promiňte, uletělo mi to. Chtěl jsem říct, štvete.“

„Nevidím na tom nic špatného. Klidně si můžeme tykat. S Woo Yungem si taky tykáme.“

„Jestli jste si nevšimla, tak Woo Yung a já jsme 2 rozdílné osobnosti. Jestli vám můj bráška věří, tak já teda ne!“

„No, tak to mi došlo. Ale měl byste být ke mně milejší, jestli chcete, abych o vás napsala kladný článek.“

„Na váš článek kašlu. Tady v Jižní Koreji ty vaše noviny stejně nikdo nečte.“

„Woo Yung ano, to jste nevěděl?“

„Woo Yung….Yung je výjimka. Vždycky byl jiný než ostatní.“

„Hele, povíte mi ten příběh, nebo budete stále odbíhat od tématu?“

„No dobrá, ale slibte mi, že napíšete čistou pravdu. Jenom to, co vám řeknu, žádné domněnky nebo….“

„Jasně, rozumím. Tak už povídejte!“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---