Zlomky I

Beru si kus papíru.

Dneska to bude opravdu ono.

Vydávám se snad ze všech sil.

Ano je to velké.

Vstávám a protáhnu se.

v kanalizaci

Dostal jsem se na návštěvu do krematoria, kde se k sobě mrtvolky něžně tulily.

Jedna tetička, ta v tom levém horním boxu, již roztomiloučce smrděla.

Ta pronikavá vůně se lehoučce mísila s pachem spalovaného masa nebožtíka.

Spalovač mrtvol se na mě přívětivě usmál, hezky a rád se o mě staral.

Jenom odpoledne mě trochu rozzlobil, spletl se, místo Adélky spálil Františka.

Zbyl jen nádherný jemný popílek, který nabral do urny a schránku uzavřel.

Příbuzní brali schránku s velkou radostí, prý si babičku dají do obýváku.

Byl jsem v tom roztomile krásném světě velmi rád, bylo mi tam dobře.

Spalovač dopil druhou láhev rumu, chystal se k domovu za manželkou.

Ještě než odešel, pohladil po vlasech krásnou Violu a něžně jí políbil.

Byla tak spanilá a půvabná, vždyť to nebylo ještě ani týden, co umřela.

Cítil jsem se tam jako doma,nic mne nebolelo, nic jsem necítil, také se těšte:-)

Můj černý oblek mi přesně padl,ladil mi ke kravatě,mojí postýlce říkali rakev.

Viděl jsem Boha.

Hrál s Ďáblem karty.

Právě hráli o Somálsko.

Ďábel vyhrával.

Bůh přihodil Irák.

Ďábel se po něm natáhl.

Pak začali hrát šachy.

Bůh vsadil Bosnu.

Hráli dlouho.

Barva figurek oprýskala.

Nešlo je rozeznat.

Láska a nenávist splynuly.

Přišel Kristus.

Bůh se před synem zastyděl.

Na ospravedlnění řekl:

\\\"Chtěl jsem lidi vyzkoušet.\\\"

\\\"A co jsi zjistil?\\\"

Oni však jsou všichni šedí.\\\"