1. Kolik za to proso?

Jsem člověkem malých forem. Jsem schopen zpovědi, ale ne už příběhu. Vyznám se v obrazech vyvedených uhlem nebo tuší. V životě dokážu nadskočit nad zem, ale nikdy se nevzdálím od domu, aniž bych se ztratil. A ztracený jsem i teď, když k vám promlouvám. Šťourám se v zubech a snažím se z nich vyrýpnout vesmír. Ve vesmíru se totiž pasou koně a ti si s malými formami nerozumí. Koně bych zakázal. Nebo bych jim alespoň zakázal drbat se kopyty na přirození. Odvádí mě to od myšlenek na večeři k myšlenkám o smyslu světa. Šamani použivali koňského pyje jako razítka na své dopisy. Nikdy jsem jim pořádně nerozuměl, skrz ty kovové kroužky, které jim cinkají pod nosem, když věští. Slyšel jsem, že dovedou z duhy předpovět, že děvčeti naroste knír. Taková děvčata jsou pak obětována uctívačům Stalinovy kremrole. Není jich málo, ale já jsem sám, utajen v malé formě. Malá forma je o něco větší než telefonní budka, ale dál než do sprchy paní bytné se z ní nedostanu. Člověka malé formy poznáte podle toho, že se nebrání srovnání se šampónem nebo mlátí sumce cihlou. 

Slabá forma? Ano, jistě, přiznávám! Ale řekněte upřímně, viděl kdy kdo Rosaznosu plakat?