Totální izolace - úryvky II.

nula je krásná

smrdí

plní se svou nenasytností

jakožto i čímkoli

co spadne do jejího chřtánu

rodit se mokrý

a takto přežívám celý život

jak může moře dýchat v hlubinách

já se ve svých hlubinách dusím

obrátil bych svou kůži naruby

moc jež provází údery tyče na tělo

za noci

kdy lidé roztáčeli papírový globus

kdy nikdo nevytáhl kratší zápalku

kdy psi bourali své boudy

kdy základy rodin hořely jasným plamenem

kdy šípovité výběžky tupily zářezy milenců

kdy by

 

muž s pásem plným vyteklých baterií

zatlouká hřebíky do myší

a do zákoutních sfér

pouští hromady dýmu

a hořkosladkého likéru

pevného benzinu

jenž je vyráběn vzácným druhem kolibříků

 

naplnila svůj pokoj hasícími přístroji

plnými lhostejnosti

rozpačitými skutečnostmi

rybími kostmi

dětskými hlavičkami

a opakuje se to pořád dál

---