Novoroční

Namísto každoročních pokryteckých oslav Nového roku bych bych milerád přivítal některé z let předešlých a dávno uplynulých. Jiné zavrhnul bez mrknutí oka po pár týdnech. A jiné vynechal úplně.

Dnešní noc obzvlášť mě na srdci bolíš,

na tisíc kousků mě celého drolíš

a s každou kometou,

(co v stovky se rozprskne létavic,

z nich zakrátko nezbude zhola nic)

mne další naděje odkvetou.

A vzpomínky mne trýzní více,

jak tiskly jsme si k sobě líce

a nos o nos třeli,

hubičkami vlahé rty dychtivě se chvěli.

 

Starému roku teď rubáš se strojí,

nový zas přivítat jest třeba,

a na duší žihadel desítky bolí,

mě po Tobě souží zas potřeba.

 

Tak sedím

a piju,

hledím do nebe,

po tváři kane mi trýzeň,

proč tahle noc

(zrovna jak starý rok)

nezlomí k Tobě mou přízeň?

 

Kéž bylo by snadné

skonat

jak květina, co zvadne,

a vše zhasnout jak lacinou svíci,

nechtít již slova více Ti říci,

vyhořet jak gejzír jisker zářící.

Gejzír,

co sršel mi nad hlavou,

noční smír narušil přehlučnou zábavou.

 

Tak seděl jsem na sněhu,

chvěl se zimou a ptal se

jak zahřejí člověka radosti života,

když zbyla tu nicota,

samota, prázdnota?

 

I což.

Nač hlavu lítostí lámat,

že nemám s kým přísliby v Nový rok skládat?

A sladkými polibky pečetit?

Že toužím po Tvé společnosti?

Mě vodka teď zahání po citu apetit

a v závěji chřadnou mi kosti.

---