Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzimní
Autor
Tizok
Na srdci podzimní večer,
co stinný a chladný zimu předvídá
a zvláštní na hrudi svírá síla,
jak kolem lítost a bída
své stíny prostírá.
Já položil se do kořenů stromu,
když přepadla mě únava k tomu,
a nade mnou chvěl se dub jak ve vichru klas,
ze strachu, že o zbytky listů připraví ho čas,
koruny, jež mu dodávala vděku i krás.
Tak ležel jsem naznak na lůžku stmělém,
a zima stoupala tělem.
Snad chtěl jsem zaslechnout
tluk mého srdce, jak šílené závratí buší,
já namísto toho zaprodal Ti duši
a zpět vzít nelze.
Neb kde vězí,
nikdo netuší.
A závidě podzimu smrt, která nebolí,
čekal jsem v naději,
že tvá zášť poleví,
(až bude stínů řídčeji)
a pak ledy roztajou,
srdce mráz provoní jarní náladou.