. . . . .

Z prachu, co jsi setřel z motýlích křídel, já nakreslila sebe samu.
A z bílých pramenů vlasů svých upletla jsem prstýnek.
V plamenu svíce jsem spálila života krásu,

tisíce vzpomínek

V třepotání křídel viděl jsi odlesk měsíčního jasu.
A já utíkala ti do hor topících se v mlhoví.
Bodláčím si ústa rozedrala, co povědět ti chtěla,

nepoví