Oční

 Oční

Chodím si opravovat oko na oční.
Lékařka v bílém plášti,se pořád směje a řeční.
Ohrne mi oční víčko,kukátkem se mi dívá do duše.
Vidí mi tam asi touhu,skrytou do přátelské retuše.

\\\\\\\"Co si s tou touhou počít,kdo asi poradí?\\\\\\\"
Ona se mi dívá na pozadí,samozřejmě oční.
Potom mě pozve na kávu,až bude mít noční.
Dostávám najednou \\\\\\\"růžový zákal\\\\\\\":
\\\\\\\"Jak bych jí získal,jak bych jí zlákal!\\\\\\\"

Škoda,že nedělá na psychiatrii,
tam bych mohl chodit na psychoterapii.
Říci jí,že jsem do ní blázen,dostal bych svěrací kazajku rázem.
A Skotské střiky pak léky co tlumí vášně.
Přes řev,prosby,vzlyky.Možná i elektrické šoky!

Poté mě zavřou do cely,kde dá se spát i na stropě
A já se tam oddám snění,o víře,lásce o Ní....

                                 Léto 2000