Povídej..

Přečetl jsem si ten první text, co tu máš, a zdál se mi upřímný až pronikavý, promyšlený... nikoliv snad ve formě, ale ve smyslu, ve vnímání sebe sama... těšil jsem se, co bude dál, nastavil si sledování.

Ale ty básničky, které jsem si přečetl potom, jsou jakoby od někoho jiného.

Myslím, že pro tebe není dobré se vracet ke starému psaní - už jsi jiná. A padáš do starých forem bohužel i se starými obsahy, které už vlastně tvoje nejsou.  A ono to je vidět. 

je to psané na hudbu (I see fire...), nese to její rytmus, účelem nebyly složité metafory nebo obrazy....spíš takové proplutí emocí, co píseň vzbuzuje,,,

dlouhých sedm let jsem nepsala...teď se k tomu zkouším znovu nějak dostat 

a2a2a děkuji konečně za první plodnou kritiku tady na písmákovi...škoda že podobných autorů je tu málo

...že je to kliše? jistěže...romantika už je dááávno kliše...ta písnička v podstatě je také kliše...takže je to vlastně klišé na druhou :D

hodilo by se to spíše jako písňový text, má to plynulý, lehký rým a dobrý rytmus, použité obrazy svědčí spíše o opravdových začátcích veršování stejně jako uchopení tématu, ale to chce čas, jako všechno.

jedno velké klišé