Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Po noci vzejde světlo kalné.
Bublinou rána, všechno marné
roztahuje se snivá záře;
to ona sny nám z inventáře
bezcitně krade ve svůj klín.
Má úcta, lásko bez příčin,
zoufalí dají ti své činy
pocity něhy, pocit viny,
úmysl krást a smysl dávat,
umění bdít a usínávat,
radosti své i uzoufání,
horlivý dech a dotek dlaní,
rozumu smrt a srdce sílu,
své ruce přiložené k dílu;
oponu strhnou myslí svojich;
vítám Tě, paní podob dvojích
já čekám s duší rozpřaženou,
s dětmi svými, se svou ženou,
tak jako pavouk bez kořisti.
Vrhám se po všem, po závisti,
po slovech krásy, po zármutku,
po každém zlém a dobrém skutku,
po úsměvu, po zamračení,
po všem co bylo a dnes není;
jak anděl bez křídel, ztrestán žitím
plný svůj žaludek hladem sytím
ve vírech svět má touha stáčí,
hned je mi k smíchu, hned je k pláči;
hledám svou radost, nevím však kde je.
Zapadla již snad v bahno beznaděje ?
Písmák