devatenáct minut po osmé

jedna hodně stará věc.

nenechte se zastrašit indispozicemi a pište, co vás napadne. chci slyšet vaše slova.

-I-

někdy
        bych chtěla, abys na mě
měl taky nějakou tu vzpomínku

že jsi jako kdysi znal jednu princeznu,
co nenosila náušnice

někdy
       bych chtěla, abys řek
že ti kluci z nádraží
prostě jen neznaj zvuk podzimu

a taky jak
         Tě někdy štvu a venku je
skoro černobílo, jen natáhnout ruku

zvoní zvonek, další strojený pohyby v
loutkovym divadle

a Ty jim nevěříš,
                        protože si přece už
dospělej, jen natáhnout ruku

někdy
       bych chtěla, abys na mě
taky vzpomněl, když na střeše paneláku
uvidíš to            blonďatý, to bez náramků

možná
        každej z nás má nějakej svůj
        úsměv, co probleskne hlavou
v davu,
                    když prochází kolem květinářství,
kde princezna bez náušnic

se nemůže dočkat neděle.

někdy
       po stehnech
teče krev.

-II-

ve vedlejším bytě
             na stole sklenice na mince a pohledy
píská televize
                       došly cigarety,
na balkon svítí                         slunce

je sobota,
             křesťani se nevracej z kostela,
   na nebi se vytvořila duha.

a Ty voláš, ať roztáhnu rolety a
                               podívám se na svět
     že právem
mi                   dáváš čas, kdy se ještě
        můžu
                       snad
snad
                                       změnit
a pak
           třeba zajdem do kina,
kde budou dávat nějakej hrozně hloupej,
strašně starej
                       z loňskýho jara
      film
               tak trochu drama
o holce, co                          hledá
                                                   kamaráda,
co by jí dal
                       ještě trochu
              času, co by jí
                                         ukázal cestu a pak
třeba umřel na rakovinu, ale
                                                               ještě by jí vzal do kina, na
     černobílou komedii o klukovi, kterej
                                                         se nějak nedokáže rozhodnout.
co nebo koho snad
                          a tak.

přichází neděle,
                                   došla activie.

křesťani se vracej z kostela.

-III-

občas
        nějaký děcko, co doma
nemá veselou maminku, co pere v perwolu a ne-e-kouří
                         napadne
jaký by to asi všechno bylo,
                                                 kdyby snad
lidi nebojovali & třeba se i měli
                                docela rádi,
jaký by to asi bylo, kdyby
                                          v africe měli dost pitný vody a
o čem by teda byly ty reklamy před odpoledním zpravodajstvím.
občas
           nějaký děcko, co
neposlouchá                     punk
napadne, jaký by to
                                asi bylo, kdyby
se tatínek vracel                                      domů
               o něco dřív a třeba by se mohl i
                                                                       usmát a pochválit den.
občas
             nějaký dítě napadne.

---