Hlas ženy

Příběh několika žen a jednoho muže při hledání smyslu života a té správné cesty. Je to především povzbuzení pro ženy naslouchat svému vnitřnímu hlasu a nesmířit se s rolí, kterou nám určuje společnost. Příbě je zde vedlejší, je to pro lepší uchopení myšlenky, kterou v této knize vysílám.

 

 

 

 

 

Hanka

Otvírám oči. Vidím cizí nábytek. Kurňa, já zase nespím doma. Vždycky mám tak super předsevzetí, že s nikým spát nebudu. Zvláště ne s nějakým blbcem, kterého jsem sbalila v baru. V puse mám jako v polepšovně.  Vytáhnout krabičku za večer je fakt trochu moc. I tohle bych měla omezit. Jsem rozlámaná. Nemám ani chuť se podívat pod peřinu, abych neviděla, se kterým jsem nakonec odešla. No, ale podívat se musím. Odhrnuju peřinu. Hm, nevypadá zas tak zle. Škoda, že si to nepamatuju. V tu chvíli se můj společník už probouzí. Mžourá na mě a na půl ve spánku mi povídá: „Až půjdeš, zabouchni dveře.“  To rozpouští mé představy, že by z toho možná mohlo být něco víc.

Za chvíli už čekám na zastávce na MHD. To je zase bezva sobota. Cítím se nějak použitá. Co dělám špatně? Většinou si s nima mám co říct, prokecáme celou noc. A ráno mě vykopnou. Moje tělo je přece výstavní kousek a obličej taky není k zahození.  Měla bych se už vdát. Však skoro všechny kámošky už vdané jsou a mají děti. Ne, že bych po tom tak toužila, ale co taky jiného?  

Už odemykám dveře bytu. Kočka už se mi otírá o nohy.  Má hlad. Včera jsem nepřišla domů, takže nežrala od včerejšího odpoledne. Nasypu jí granule do misky a pomalu se šourám do ložnice. Svalím se na postel a za chvíli už o sobě nevím.

Probouzím se kolem oběda a jsem pěkně hladová. Jdu si teda uvařit něco malého. V ledničce je zase prdlajs. Tak už ani nevím po kolikáté tento týden, si jdu uvařit čínskou polívku.

Když srkám polívku, volá mi Lucka.

Lucka: „Čau kočko, tak jak dnes?

Já: „Ahoj zlato, nevím, jestli budu večer už živá.“

Lucka:  „Ty si zas včera byla v baru, co? „

Já: „ Já chtěla být doma, ale mám nějakou rozbitou televizi.“

Lucka: „To určitě. Tak s kým si dnes skončila?“

Chci se pokusit zapírat, ale rychle si uvědomuju, že by to nemělo cenu, tak se přiznávám.

Já: „No jo.“

Lucka: „ Dělej, jak myslíš. Dej se do kupy a vyrážíme na koncert. Dokonce i Káťa sehnala hlídání. Máme dnes dámskou jízdu. Žádný chlapy, jasný?  Neberu tentokrát ani Honzu.“

Já: „ Tak to se nějak překonám, když nejde.“

Lucka: „ Je to skvělej kámoš a spolubydlící. Fakt nevím, co proti němu máš.“

Já: „ Já ani tak nemám nic proti němu, jako on proti mně. Je mi jasný, že si myslí, že jsem kurva.“

Lucka:  „Má takovej pohled na svět. Když se s každým hned vyspíš, tak to tak bere. Máš dvě možnosti, buď se změnit, nebo se smířit s tím, že tě takhle budou lidi brát.“

Já:  „No jo. Tak večer v kolik?“

Lucka:  „V osm v baru U delfína.“

Já: “Ok, budu tam.“

 

V půl deváté se vřítím do baru. Jdu zase pozdě. To si zase vyslechnu. Očima hledám holky. Už je vidím, sedí až vzadu. Mávají na mě, abych je náhodou nepřehlídla. Jsou tu už všichni. Lucka, Renča a Káťa. Fakt se divím, že Káťa tentokrát sehnala hlídání. Taky to mohla být výmluva, má dost žárlivého manžela. To bude asi pravda, protože se po dosednutí dozvídám, že její manžel je služebce.  Objednávám si pivo. Holky už si objednávají další rundu.

Holky se mě vyptávají na můj milostný život. Nějak se mi nechce odpovídat, tak jen mávnu rukou.

Já: „Spíš mi řekněte, jak se máte vy. Hlavně s tebou jsem se dlouho neviděla, Káťo.

Káťa se vdala už před pěti lety a už má dva sviště. Jarda asi neumí holky, mají dva kluky, Filipovi jsou 4 a Davídkovi dva.

Káťa:  „Konečně už i Davídek chodí na nočník. Už jsem těch plínek měla plný zuby. Někdy toho na mě je fakt moc. Občas mě přepadne touha po starým životě bez dětí a bez manžela. Mám je ráda, ale někdy mám pocit, že jsem si něco takového ani nepřála. Mateřská mi leze na mozek. Pořád samý kakat, papat. Kolem samý matky. Už mi chybí normální dospělá konverzace. Chci se dnes bavit. Dáme panáka?“

Všechny souhlasíme a objednáváme si u pěkného a POVĚDOMÉHO číšníka. Je tu nový, ale já už ho někde viděla. Ještě se tak přiblble uculuje. Lucka si toho všimla a vysílá ke mně signál. Rozhlížím se, jestli si všimly něčeho i holky. Vypadá to, že ne.

Lucka: „Dámy, je čas jít tancovat!  Co vy na to? Půjdeme hodit prdelkou?“

Už jsme docela v náladě, tak se Lucčiným nadšením necháme nakazit. Zavolám číšníka, že zaplatíme.

Číšník:  „Dnes jen dvě vodky?“ A mrkne na mě.  V tu chvíli mi to dochází. Je to bývalý barman z disco klubu. Spala jsem s ním na konci minulého roku. Najednou mi připadá tohle město hrozně malé.

S holkama se chvíli dohadujeme, kam půjdeme pařit. Lucka s Renčou jako metalistky se nakonec smiřují s kompromisem, jdeme na rockovou zábavu. Já nějakej ten rock přežiju, normálně spíš nějakej ten dramík a jungle. A Káťa je na nějaké staré vykopávky.

Za deset minut už táhneme přes centrum do rockového klubu.  Procházka nám sice svědčí, ale začínám zase střízlivět a to se mi nelíbí.

Hned u vstupu potkáme Marka. Je to Lucky a Renči kámoš. Je mu 34, je docela pěknej. Nechal si zrovna strniště. Stále není ženatej a ani nemá dlouhodobou známost. Lucka říká, že je to tím, že si ještě neuvědomil, jako většina chlapů v jeho věku, že s mladou kočkou nenajde to, co hledá. Něco na tom bude. I když tohle mi je celkem jedno. Aspoň není ženatej. Už delší dobu mám na něj políčeno. Dám se s ním do řeči. Stačí ale jediný Lucčin pohled a dojde mi, že to musím nechat na jindy. Máme dámskou jízdu. Lucka je asi jediná ženská, kterou znám, která je dobrovolně sama. Nikdy kluky neloví. Čeká na lásku. Taky nikdy s nikým nespí jen tak. Nedávno se rozvedla. Rozhodla se jít vlastní cestou. Nebavilo jí manželství a ani netouží po dětech. Pravda je, že k rozvodu jí trochu nakopl její poslední kluk. A to kluk doslova, byl o osm let mladší. Chvíli ji oblboval a pak zdrhnul. To už byla ale odstěhovaná a rozvedená. Nějakou dobu ji trvalo se z toho dostat, ale tvrdí, že jí ukázal, jak být šťastná a dnes už ho k tomu nepotřebuje. Navíc se konečně odstěhovala. Říkali jsme jí to už dávno. Chyběla jí odvaha. Když ale se tak na ní poslední dobou koukám, tak je fakt šťastná a vyrovnaná. Za mlada se zúčastnila několika soutěží krásy. Dnes se věnuje organizaci podobných akcí. Sice nemá moc ráda modelky, někdy se z jejich debility může zbláznit. Nicméně se jí daří dobře je koordinovat. Najde se ale několik výjímek, které si chválí. Nechala si je jako stálý tým. Renču v něm má taky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lucka

Mohla jsem tušit, že tu dámskou jízdu neuhlídám. Copak se nemůžeme jeden večer bavit bez chlapů? Měli jsme jít do gay klubu. Po smršti panáků už je holkám jedno, že jsme chtěli jen babinec. Dokonce i Káťa flirtuje na baru s nějakým cucákem.                                                                        

Hanka zaměřila cíl. Dnes už jí Mára asi neuteče.                                                          I když nevypadá, že by ho to trápilo. Naštěstí se mnou zůstala Renča. Zrovna přitvrdili, tak se hrneme na parket. Pěkně to tady rozčísneme. Je mi jedno, co si lidé myslí. Jsem prostě sama sebou. Měla jsem to tak celý život. Chlapy jsem nikdy nelovila. Vždy přijdou sami. Možná na ně působí to, že na ně vlastně kašlu. Tak když se tak rozhlédnu, tak vidím hromadu pipinek, které jsou na lovu očividně.  A už je to tady. Chodí vždy minimálně ve dvou a zkouší to na holky, nikoli na jednu. Renča se tváří spokojeně. Oba jsou dlouhovlasý. Což je něco pro nás. Jeden si ji hned vybere a táhne ji k baru. Na mě to zkouší ten druhej. Rozhodnu se ho ignorovat a pařím vesele dál. Stále to nechápe, tak se otočím zády. Co můžu od chlapů na takové akci čekat. Shání něco na noc. Na to já fakt nejsem.  Už dávno jsem se naučila bavit se, jak chci. Chci tancovat, tak tancuju. Nevadí mi, že jsem na parketě obklopená cizími lidmi. Nemám chuť si s nima vykládat nějaký flirtovací blbosti.  S Ondrou jsem poznala, jak vypadá porozumění. Sice asi ve všem lhal, ale je to úžasný. Najít někoho, komu rozumíte a kdo rozumí vám. Nedovedu si akorát vysvětlit, jak se mu povedlo vyvolat tak silnou iluzi, že jsem věřila, že je moje druhá půlka. Ale ztracenej čas to zase nebyl. Odešla jsem od manžela, pochopila význam hluboké lásky a porozumění. A ukázal mi, co mě dělá šťastnou. Nepotřebuju trávit čas s nějakýma blbečkama, jen abych nebyla sama. Čekám prostě na někoho, kdo mi dá doopravdy to, co mi Ondra ukázal.

Nejsem moc zvyklá pít a pociťuji, že nad sebou přestávám mít kontrolu. Je čas zmizet domů. Obejdu holky a rozloučím se s nima.

Cestou domů přemýšlím, jestli už fakt nejsem stará na čekání na Prvního rytíře. Nakonec usoudím, že není zas tak velká fantazie čekat na chlapa, který má charakter. Chlapa, který mě uvidí a nebude chtít žádnou jinou. Chlapa, který to nezkouší na všechny. Když budu nedobytná, nevzdá to a nebude to zkoušet jinde. Samozřejmě už mám i další požadavky. Je pro mě důležité, aby měl něco v hlavě. A to něco smysluplného. Chci prostě porozumění. Po rozchodu s Ondrou mě nějak přestalo bavit povídat si s povrchníma baličema. Strašně se nudím. Nemluví mi do duše. Když nemluví do duše, tak se prostě vypnu.

Domů dorazím okolo čtvrté. Honza ještě není doma. Dám si sprchu. Pustím si na dobrou noc „Mám tě rád“ od Ivana Hlase. Pak pomalu usínám, spokojená a vyčerpaná.

Celou neděli věnuji přípravě na další módní přehlídku. Jsem spokojená, připravila jsem to do detailů. V pondělí ráno to musím prezentovat zákazníkovi.

Kolem osmé večer mi volá vynervovaná Káťa.

Snažím se jí uklidnit. Pořád nevím, co se děje.

Já: „Káťo, nadechni se a pomalu mi řekni, co se děje.“

Káťa: „Luci, strašnej průšvih. Já se vyspala s tím mladým borcem. Teď jsem dorazila domů. Manžel se vrátí za dvacet minut. Víš, že neumím lhát. Jsem teď moc vystresovaná na to, abych to zakryla.“

Já: „To celkem průšvih je. No, lepší bude, když pojedeš ke mně. Nech mu na stole vzkaz, že mám nějakej problém a že si za mnou musela jet. Kdy ti máma veze děti?“

Káťa: „Až ráno.“

Já: „Tak to je super. Napiš to a doval.“

Za půl hodiny už u mě Káťa zvoní.

Káťa: „Dík, že jsem mohla přijít. Fakt nevím, jak bych se Jardovi podívala do očí.“

To už se usazujeme v obýváku a já otvírám láhev vína.

Já:  „Jak se ti tohle mohlo povýst?“

Káťa: „Ani nevím, tancovali jsme, popíjeli. Říkal mi, jak jsem krásná a že jsem strašně chytrá a že už dlouho nepoznal tak báječnou ženskou, se kterou by si tak rozuměl. Jarda mi nic takovýho neříká. Asi jsem to potřebovala slyšet. Než jsem se vzpamatovala, už jsme byli v taxíku. Líbali jsme se a on mě ohrabával. Ani nevím, jak se jmenuje, úplně jsem to v tom hluku přeslechla a pak mi bylo blbý se ptát. Hlavně v tom taxíku, když už jsem měla stažené kalhotky, jsem si uvědomila, že o něm nic nevím. Ale kdybych se v téhle chvíli zeptala, připadala bych si fakt jako kurva.“

Já: „Co ale teď s tím. Nemá smysl, abys to Jardovi říkala. Už byste to nikdy nespravili. Sice nesouhlasím s tím, cos vyvedla, ale kdybys mu to řekla, tak bys akorát ulevila svýmu svědomí, ale jemu by si ublížila. A máte dvě děti.“

Dnes se mi moc nehodí, že tady je Káťa, musím ráno vstávat. Ale je to kámoška.

 

Přesto, že jsem se moc nevyspala, prezentace zákazníkovi dopadla výborně. Byl tak nadšený, že si objednal celé turné módních přehlídek. Máme tedy práci na celý rok.

Po obědě mi volá Renča.

Renča: „Čau Lůco, už máš plán na pátek?“

Já: „Ještě ne. Máš něco zajímavého? „

Renča: „Hrajou Phatlip.“

Já: „To je super, tak se mnou počítej. Ještě si dáme vědět, musím končit. Tak zatím.“

Renča: „Jo čau.“

 

Musím pracovat, ale nějak se po tom telefonátu nemůžu soustředit. Dlouho jsme na nich nebyli a strašně se těším. Renču  sice neznám zase tak dlouho, ale jsem ráda, že jsem našla k sobě takového magora. Posloucháme vesměs stejnou muziku. Je teda dost praštěná, ale to mi nijak nevadí. Je to celkem zábavné. Je o čtyři roky mladší. Nějak se jí nedaří najít toho pravého. Na první pohled je poznat, že je to metalistka.  Lepí se na ní samí špatní chlapy. No ale člověk by měl být sám sebou. Jen tak k sobě přitáhne člověka, který je přesně pro něj.  Já už jsem jen sama sebou. Budu radši, když mě lidi nebudou mít rádi proto, jaká jsem, než aby mě měli rádi proto, jaká nejsem.  Mám teď období, jaké jsem nikdy v životě ještě neměla. Neříkám, že jsem naprosto spokojená, že jsem sama, ale radši sama než zase s někým špatným. Tak si dýl počkám. V minulosti jsem se dala vždy do kupy s prvním, kdo se objevil a pak jsem s ním ztratila několik let. Už to nechci opakovat. Život jako singl není tak špatnej. Nemusíte se nikomu hlásit, že někam jedete nebo jdete. Nemusíte tak vyvářet. Zase na druhou stranu už pociťuji vážnou absenci sexu.  Už jsem přemýšlela, že si najdu i milence. Tohle téma ale vždy zavrhnu. Už v minulosti jsem o tom několikrát přemýšlela, ale vždy jsem narazila na sebe samu. Akorát jsem si tím způsobila nějaký problém.  Tenhle nápad tedy opět zavrhuju. A na sex na jednu noc taky nejsem. Měla jsem už teď pár příležitostí, ale já to prostě nedokážu. Potřebuju důvěru a lásku. Je mi třicet, ale svou nevinnost si stále chráním. Lidi, kteří mě málo znají, podlehnou vždy dojmu, že jsem naopak velmi zkušená, ale to je jen maska. Zkušenosti mám akorát s vážnými vztahy. Pravda je, že jsem taky párkrát naletěla chlapům, kteří to se mnou nemysleli vážně.  Nebylo mi nic platné, že jsem je nechala čekat. Počkali a zdrhli. S tím už ale žádná žena nic nenadělá. Musím ale říct, že poučená právě tímhle je testuju mnohem víc. Jo sice s Ondrou jsem hodně naletěla, ale taky mě to dovedlo tam, kde jsem. A tam kde jsem, jsem šťastná. Takže to bylo k něčemu dobré.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Marek

To mě pěkně štve. Ta Hanka po mě jede takovou dobu, a když to teda na ní zkusím, tak jdu domů sám. Připadám si jako blbec. Už jsem dlouho sám, asi to bude mít nějaký vnitřní smysl.  

Je mi 34 a pořád nemám ženskou, se kterou bych chtěl zestárnout. Co je špatného na tom, že nechci dělat kompromisy. Najít o patnáct let mladší holku, chytrou, krásnou, štíhlou, s kterou si budu rozumět, by snad nemělo být tak těžké. Jenže prostě je.  Mám nějakou smůlu. Jednou se do mě zbláznila kámoška, o které se nedá říct, že by byla štíhlá. 130 kg je fakt moc. Sice skvělá holčina, rozuměl jsem si s ní. Poslouchala stejnou muziku. Viděl jsem ji naposled, když přijela na motorce před školu, kde učím a křičela na mě:

„Sýkoro, pojď ven?“

Tak tedy vyjdu ven. Pozdravíme se a já nasedám za ní na mašinu. Dojeli jsme na koncert, trochu jsme popíjeli. Po půlnoci už byla Hedvika tak v ráži, že se mě pokusila líbat, dokonce mě zvedla ze země a mně se jen třepotali nohy ve vzduchu. V takovém stavu někomu vysvětlujte, že je to jen kamarádka a že je na vás poněkud velká.  Dostal jsem pár facek. Kolem jedné hodiny ráno jsem přemýšlel, jak se odtamtud do prčic dostanu. Nikoho jsem tam neznal. Holt mi nezbylo nic jiného než vyrazit na desetikilometrovou túru domů.

Takový podivnosti se mi dějou pořád. Loni jsem chodil s Lenkou. Rozešla se se mnou po pár týdnech, protože nemohla překousnout, že jsem příliš společenský.  Po pár dnech mě klofla její kámoška Monika právě proto, že ji Lenka vyprávěla, že jsem příliš společenský. No a za pár týdnů mi dala kopačky, protože jsem pro ni byl málo společenský. Pak se v nich vyznejte.

Většinou se ale zamiluju do nějaké zadané a to pak taky končí zle.  Jediné příjemné zpestření je, že mi Honza občas dohodí nějakou tu kámošku. Vydržím s ní sotva 14 dní, ale aspoň naruším svůj celibát.

Během týdne se dozvídám o koncertu Phatlipu. Holky tam jdou, tak asi vyrazím s nimi.

Říkám si, že bych tam mohl zkusit stáhnout tu Hanku. Tak jí zavolám, jestli se mnou půjde. V pátek prý nemá čas a než se vzpamatuju, máme domluvené rande. Ve čtvrtek s ní jdu na kafe. Tohle jsem nějak neměl v plánu. Zrušit to už nejde. Je to kamarádka Lucky a Renči, tak by to nebylo vhodné.

Ve čtvrtek spěchám z práce, abych se stihl ještě vysprchovat.  Do kavárny dorážím o 5 minut později. Už tam čeká. Neměl jsem souhlasit s kavárnou. Hospůdka by byla lepší. Objednal bych jí něco tvrdšího a bylo by to. Třeba ji ještě přesvědčím, abychom se pak přesunuli. Pokec s ní je v pohodě, ale já už se vidím u ní. V jejím bytě, v její ložnici. Jak leží nahá na posteli a čeká, až k ní přijdu a zmocním se jí. Dvě hodiny, které tam sedíme, si vystačím jen s ano, ne, hm a aha. Teď to prubnu.

Já: „Tak co ještě zajít na nějaký ten drink?“

Hanka: „Jo proč ne. Zítra nemusím vstávat.“

To je pro mě potěšující informace. Taky nemusím zítra vstávat. Souhlasila celkem snadno. Usuzuji tedy, že je to na dobré cestě.

Přesuneme se tedy do baru. Hanka se po dvou skleničkách vína uvolní. Abych to ještě podpořil, objednávám panáky.  Mezi řečí jí sáhnu na stehno. Nebrání se a tak jí zašeptám do ucha, jestli se přesuneme ke mně nebo k ní.

Vzdychne: „Ke mně.“

V rychlosti zaplatím a spěcháme do jejího domu. Naštěstí bydlí v centru. To je fajn. Bydlím u rodičů a ona sama, takže takhle je to pohodlnější. Sotva odemknu, tak se na ni už vrhám. Chvíli zápasím s její podprsenkou. To jsou vynálezy. Už mohli dávno vymyslet nějaký lepší systém rozepínání. Pomalu se přesunujeme do ložnice. Košili mám už sundanou. Teď se vrhá na můj pásek u kalhot. Rozepíná mi poklopec a chvíli si hraje. Pak to ale už nevydrží a sama si sundává kalhotky a stahuje mně k sobě do postele.  K ránu si to ještě jednou zopakujeme.  Je unavená a znovu usíná. Sotva se probudím, tak se opatrně vyplížím. Celkem jsem si to užil. Možná by Hanka chtěla víc. Jenže ona není holka pro mě nastálo. Je jí už 29, není až tak chytrá a poslouchá úplně jinou muziku. Navíc na můj vkus moc střídá chlapy.

 

 

 

Vydáno na http://eknihysantini.cz/cs/38-sarlota-santini

 

 

 

 

 

Šarlota SantiniHlas ženy

---